Dvacátého prosince to byly dva roky, co ji ve vlastním bytě pořezal cizí muž. Vpadl dovnitř v bekovce a od té doby tvrdil, že si ona všechno vymyslela. Petra Kvitová měla vážně poškozenou levou ruku – tu, kterou hrála tenis. Téměř nikdo nepochyboval o tom, že ukončí kariéru. A pokud bude pokračovat, na výsluní se už nikdy nedostane – fyzicky ani mentálně.
Světová média vyzdvihují příběh Petry Kvitové. Česká tenistka dva roky po těžkém zranění levé ruky prošla do finále Australian Open. Během svého tažení neprohrála ani jediný set a v jednotlivých utkáních ztratila maximálně šest gemů. Stačí si jen projít nadšené reakce na příspěvek, který po vítězství v semifinále osmadvacetiletá Češka umístila na svůj Twitter. Skoro se zdá, jako by nebyl nikdo, kdo by Kvitové podobný úspěch nepřál. Svět také díky ní poznal nové citoslovce vyjadřující radost: Juchuuu!Nad postupem Petry Kvitové se krátce po skončení jejího semifinále ve studiu rozplývali experti televizní stanice Eurosport, Barbara Schettová, Mats Wilander i John McEnroe. Všichni popsali Češku jako milou, usměvavou dívku, kterou mají všichni rádi nejen díky jejímu přátelskému přístupu a příkladnému chování na kurtu i mimo něj. Kvitová je sportovkyní, která si podle nich současnou pozornost stoprocentně zaslouží. Její triumf v Melbourne by byl završením jejího nevšedního příběhu.
V sobotu v 9.30 ráno našeho času nastoupí ve finále turnaje Australian Open. Svět žasne, že náročný program i všechny zápasy zvládla bez trenéra. Když se jí zeptáte na recept, odpoví slovy Jana Třísky: „Cokoli děláš srdcem, děláš dobře.“
Jak je možné, že z přepadení vyšla silnější, než kdy byla, takže dokonce útočí na pozici světové tenisové jedničky?
Proč se dnes nelituje doma u televize, jak hrozný osud ji potkal, a jak vůbec dokázala vypudit katastrofické vize, že se už nikdy nevrátí na kurt v plné síle?
Čím nás může rodačka ze slezského Bílovce inspirovat, kdykoli máme pocit, že náš sen vzal čert?
Alespoň sedm jejích námětů k zamyšlení:
„Tajemství mého tenisu? Soustředím se pouze na jeden úder – ten, který mě teď čeká. A soustředím se na něj s jedinou myšlenkou – že miluji finále. Miluji plný stadion. Finále není součást turnaje. Finále je zvláštní zážitek. Jdu do každého úderu s tím, že se těším, že právě tento úder mě k finále přiblíží. Můj tenis je cesta za štěstím. A kdybych nebyla tenistkou, věřím, že bych měla jiný sen. A milovala kroky, které k němu směřují. Ten nejbližší by pro mě byl vždy nejdůležitějším krokem ke štěstí.“
„Buď žijete s láskou, nebo bez ní. K lásce patří odpuštění. Kdybych neodpustila, zůstávala bych zahořklá a neschopná lásky – neschopná dostatečně zapojit srdce do rehabilitace, tréninku, hry. Musela jsem si úplně vyčistit hlavu. Žádná zášť. Žádný hněv. Žádná sebelítost. Protože i kapka jedu dokáže otrávit všechnu krev.“
„Věděla jsem, že potřebuji odpustit už kvůli sobě. Fandila jsem si, ať to dokážu. Jakmile se mi to povedlo, byla jsem šťastná. Protože odpuštění je schopen jedině silný člověk. A tím jsem se potřebovala stát.“
„Bylo mi jasné, že jestliže chci znovu něčeho dosáhnout, musím to absolutně milovat. A jestliže mám něco absolutně milovat, musím z hlavy vyhnat cokoli, co mi schopnost milovat bere. Neodpustila jsem proto, že by si snad ten druhý zasloužil odpuštění, ale proto, že jsem to odpuštění potřebovala já.“
„Když jdete za tím, co milujete, necítíte takovou bolest. Ano, pro ruku byly první tréninky nápor. Ale já jsem na sebe vyvíjela absolutní tlak. Věděla jsem, že ty schody nahoru za mě nikdo jiný nevystoupá.“
„Úspěch nespočívá ve výsledcích, ale v úsilí. Výsledek jeden den je, a druhý den být nemusí. Když ale svůj sen založíte na úsilí, pak výsledky přijdou. Musejí. Být nejlepší není tak důležité, jako dělat to nejlepší. Když děláte to nejlepší, pak se nejlepším dříve nebo později stanete. Vlastně, už jím pro sebe jste.“
„Žádné vítězství není konečné, žádná prohra není definitivní. Když si udržíte úsilí, prohry překonáte a vítězství zopakujete. Nejdůležitější totiž není to, co se Vám stane, ať už pozitivního, nebo negativního, ale jak to pochopíte a hlavně uchopíte za pačesy.“
Petro, trůn je volný. Vítězství ve finále znamená první místo v ženském tenisovém žebříčku.
Petra ale ví, že to není cíl. Jen součást cesty. Cesty, která ji dělá šťastnou. Cesty, kterou miluje. Cesty, díky které dokázala odpustit to, čím by se jiní zalykali zbytečně možná celý zbytek života.
Sama je ukázkou, kam vede odpuštění chyb, které jsme neudělali my. Přemýšlejme o tom. Nedržme se bolestí, trápení, katastrofických vizí. Pustit je znamená opustit je.
© Petr Casanova
Zdroj: https://sport.aktualne.cz/tenis/milovana-vsemi-svet-se-rozplyva-nad-pribehem-kvitove-a-oceka/r~7475dd581ff311e9b869ac1f6b220ee8/
