Forrest Gump, postava kterou nemusím připomínat. Nicméně měl skvělou matku, která vždy stála za ním a proto on o sobě nikdy nepochyboval. Stále mi zní v uších její legendární věta
„Forreste, ty jsi v pořádku. Kdyby Bůh chtěl, aby všichni lidé na světě byli stejní, vypadali by jako ty.“
A Forrest své matce věřil, protože ji miloval a byla to jeho ikona, jeho vzor, někdo, kdo to s ním přece nemyslel špatně, a díky tomu i on uvěřil v sobe, ve svoji výjimečnost.
Ideální matka, ideální stav, ale málokdo z nás to zažil. Spíš si vzpomeneme na věty, které nebyly plné podpory, lásky a pochopení, ale zadřely se nám pod kůži tak, že nám stále zní v hlavě a žijeme podle nich dál i v dospělosti.
I když víme, že nám už neslouží, že to jsou nesmysly, přesto se jich nemůžeme zbavit a opakujeme pořád dokola jako kolovrátek.
Já mám v živé paměti
Nežer, budeš tlustá…
No, nemysli si, že jsi nějaká hvězda…,
Tak právě na tebe jsme tady čekali! …
Na tvůj názor se tě nikdo neptal…
Běž do svého pokoje a až dostaneš rozum, tak se vrať…
A nebo to mohou být na první pohled naprosto neškodné prohlášení
Když se dospělí baví, děti šoupou nohama…
Až budeš platit nájem, tak můžeš rozhodovat.
Už se těším, až budeš mít děti, ony ti to všechno vrátí i s úrokama
Pamatujete si vy, co jste slýchali, když jste byli malí? Co byly oblíbené fráze vašich rodičů, která vám stále zní v hlavě? Jaké byly oblíbené „kecy“ mámy nebo táty, které jste nechtěli vůbec slyšet a místo toho byste raději drželi pár facek, jen aby už byl klid.
Tyto věty nás neuvěřitelně zraňovaly a dotýkaly se nás na té nejhlubší emocionální úrovni a my byli v té chvíli naprosto bezmocní a právě ona bezmocnost se v nás usadila. Proti mámě nebo tátovi se není možné do určitého věku postavit a tak „trpíme“ v naději, že jim to jednou ukážeme, ale přesto stále zůstáváme v tomto dětském postavení.
Jak z toho ven?
Napište si co nejvíc vět, které vás nejvíc štvaly. Přečtěte si jednu po druhé, pořádně nahlas a pozorujte, jak na vás působí. Co se děje uvnitř vás. A pak je přepište do, pro vás, přijatelné podoby. A neustále si je čtěte, opakujte, až se stanou vaši nedílnou součástí, až se stanete tím, kým skutečně jste!
Uvěřte sobě!
Uvěřte v sebe!!
Pamatujete si vy, co jste slýchali, když jste byli malí? Co byly oblíbené fráze vašich rodičů, která vám stále zní v hlavě? Jaké byly oblíbené „kecy“ mámy nebo táty, které jste nechtěli vůbec slyšet a místo toho byste raději drželi pár facek, jen aby už byl klid.
Tyto věty nás neuvěřitelně zraňovaly a dotýkaly se nás na té nejhlubší emocionální úrovni a my byli v té chvíli naprosto bezmocní a právě ona bezmocnost se v nás usadila. Proti mámě nebo tátovi se není možné do určitého věku postavit a tak „trpíme“ v naději, že jim to jednou ukážeme, ale přesto stále zůstáváme v tomto dětském postavení.
Jak z toho ven?
Napište si co nejvíc vět, které vás nejvíc štvaly. Přečtěte si jednu po druhé, pořádně nahlas a pozorujte, jak na vás působí. Co se děje uvnitř vás. A pak je přepište do, pro vás, přijatelné podoby. A neustále si je čtěte, opakujte, až se stanou vaši nedílnou součástí, až se stanete tím, kým skutečně jste!
Uvěřte sobě!
Uvěřte v sebe!!
Uvěřte sobě!
Uvěřte v sebe!!
Zde je několik příkladů:
Naše Janička se směje jako kůň. – Můj smích je krásný a radostný.
Z tebe nikdy nic nebude. – Jsem úspěšný ve všem, co dělám.
Tvůj názor nikoho nezajímá. – Moje názory inspirují ostatní.
Věřte nebo ne, je to velmi silná technika pro uvědomění, čemu jste uvěřila a díky tomu formovala svůj život. A pokud nejste spokojená, jen vy sama to můžete změnit, už není nikdo jiný, jen vy. Zasloužíte si to *heart*
P.S.
Napište mi věty vašeho dětství, nikde neuvedu vaše jméno, budu s nimi dále pracovat, jsou pro mne cennou pomůckou. Děkuji.