Něco tak silného jako modlitbu za mrtvé přímo v kostele jsem nikdy nezažila. Ten pocit se nedá napsat ani vyslovit. Ten se musí zažít. Pro mě, jakožto pro milovnici chrámů, kostelů, kostelíků, varhan, cítící respekt z kříže, který občas nosím i na krku, a všeho podobného, to byl zážitek, který jsem měla nutkání celou dobu doprovázet pláčem. K tomu zpěv spolu s varhany a to vše v nádherném chrámu sv. Víta.
Poděkování těm, co zahynuli za 2. světové války, pomyslně však věnováno všem hrdinům, kteří položili svoje životy proto, abychom my, budoucí generace, mohly žít. Lidé, kterým nebylo dopřáno prožít dlouhý život, ale bylo jim dopřáno stát se poselstvím morálky, odvahy, síly a především boje za lidskost. A já měla tu čest tam na stupínku stát a být jedna z těch, co může tato jména svým hlasem připomenout.
Druhého dne následoval zájezd do koncentračního tábora Mauthausen. Zážitek neméně silný, i když trochu pokroucený upravenou realitou ze strany Rakouska odmítající si přiznat vinu a dělající z tábora příjemnější pobyt všedního dne. Pokud byste neměli dobrého průvodce, místo by vám v podstatě až tak samo o sobě neřeklo a přišlo by vám, že se tam vlastně možná nic tak hrůzného, jako například v Osvětimi, nestalo. Jenže ouha, Mauthausen bylo místo vyhlazovací a v podstatě každý, kdo tam byl deportován, byl předem odsouzen na smrt. S notnou dávkou štěstí někteří přežili, ale drtivá většina ne. Škoda, že tam dnes zcela chybí autentické materiály a také se zakazuje chodit tam, kde zemřelo tolik lidí. Jen okusit zlomek toho, co museli oni v nelidských podmínkách. Proč a za co? A zase si o to víc vážit toho, co máme, a nad jakými věcmi si dnes zoufáme, a na které poukazujeme.
Při cestě zpátky jsem na to stále myslela a snažila si představovat. Viděla jsem to tak v jasných barvách… A opět jsem si pokládala otázky – kdo jsou hrdinové? A kdo nehrdinové? Koho opěvovat? Odbojáře? Bojovníky? Toho, kdo se do všeho přimotal náhodou?
Jak už jsem psala dříve, pro mě je hrdina každý člověk všedního dne. Každý, kdo dokáže vydržet útrapy, ať už to znamená cokoliv, kdo se dokáže postarat o malé dítě, kdo miluje víc než sebe, kdo se dokáže obětovat, kdo cítí soucit.
Zkrátka všichni, kdo v sobě mají lidskost. Protože to je to, co nás dělá lidmi.
