V mnohých odvětvích je důležité, aby byli zaměstnanci vybaveni pracovním oblečením a obuví z hlediska bezpečnosti. Pokud zaměstnanci nebyly poskytnuty žádné ochranné pracovní pomůcky a povaha vykonávané práce to vyžaduje, nesmí zaměstnavatel tuto profesi vykonávat. Platí to také naopak. Zaměstnavatel podle zákona neumožňuje zaměstnanci pracovat bez osobních ochranných prostředků a také pracovního oděvu a obuvi, které jsou určeny pro použití na daném pracovišti.
Kdy zaměstnavatel musí poskytnout pracovní oblečení?
Používání pracovního oblečení má svá pravidla. Tím základním je to, že zaměstnanec si pracovní oblečení nekupuje, dostává ho od zaměstnavatele bezplatně. Ne každý zaměstnanec má ale nárok na pracovní oblečení. Celou problematikou poskytování pracovního oblečení, obuvi a jiných ochranných pracovních pomůcek se zabývá zákoník práce (§ 104 odst. 2).
Kdy má zaměstnanec nárok na ochranné pracovní prostředky?
Zaměstnavatel je povinen zajistit pro zaměstnance odpovídající ochranné pracovní prostředky, jako je pracovní oděv nebo kvalitní pracovní obuv v případě, kdy jde o prostředí, ve kterém obuv nebo oblečení podléhá při výkonu práce mimořádnému opotřebení, znečištění nebo plní ochrannou funkci. Pojem „mimořádné opotřebení a znečištění“ ale již v zákoníku definován není. Obvykle se ale má za to, že pokud po roce užívání dochází k nepoužitelnosti oděvu či obuvi, má zaměstnavatel povinnost tyto pracovní prostředky poskytovat.
Běžné pracovní oděvy a obuv
Tyto si zaměstnanec pořizuje na své náklady. Nemůže chtít po zaměstnavateli, aby mu je proplácel. Výjimku tvoří jednotné oblečení (stejnokroje), které vyžaduje zaměstnavatel po svých zaměstnancích. Typickým příkladem mohou být například jednotná pracovní trička, mikiny či vesty. V takovém případě je za jejich poskytování odpovědný zaměstnavatel, který oblečení zajišťuje na své náklady.
Zdroj obrázku:
Sergey Ryzhov / Shutterstock.com
