Domov Sulická si zakládá na tom, že klientovi umožníme maximum možného. Tedy přání \”prát si sám\” v domově pro seniory byla nejenom pro mne velká výzva. Domov musí mít centrální prádelnu, a také ji má, ale představte si, že je vaše prádlo práno s jiným, že máte jiné požadavky na prací prášek nebo si prostě CHCETE svoje prádlo prát sami.
Také, co si budeme povídat, i když nechceme, občas se něco ztratí, poničí. My, kteří jsme ještě nosili velké prádlo do prádelny, víme, jak bolela díra v prostěradle nebo na svátečním ubrusu.
Přání klientů bereme naprosto vážně. Zajistit prostor, umístit pračky, zajistit peníze – to nebyl problém. Jenže my ještě museli změnit Provozní řád, nechat ho schválit hygienou, pak ho dát všem zaměstnancům na vědomí, napsat provozní pravidla do této malé prádelny. Hygiena vyžádala pro každou domácnost vlastní pračku se sušičkou. Musíme zajistit i prášek, aviváž dezinfekci, ale když chce klient použít vlastní, nebráníme mu v tom.
Naivně jsem si myslela, že máme hotovo, pak jsme museli v pochopitelné formě zajistit návod k praní a sušení. Jejda, nebylo to všechno! Chybělo označení praček – k jaké domácnosti patří, protože místo muselo být jedno a nesmělo být na příslušné domácnosti.
No, jak myslíte, že to dopadlo? Máme to! Kdo chce, může si prát sám, kdo ne, vypereme mu v centrální prádelně. Především klientky si chválí tento počin, už jsme koupili žehličku, žehlící prkno…
Prostě takové ty normální věci, které by měly být standard všude 🙂
Foto: freepik.com (autor: wirestock)
