Tuto knížku jsem vyhrála před časem v internetové soutěži. Zprvu jsem si myslela, že to bude nějaké “pojednání” o stavebních úpravách kolem bydlení, až později mi došlo, že autorkou je má oblíbená současná spisovatelka. V ten okamžik jsem na knížku začala nahlížet zcela jinak.
Klimatická krize se městům nevyhýbá. A lidé z měst se nevyhýbají klimatické krizi.
Většina obyvatel západního světa žije ve městech. V prostředí, které v naší kulturní představivosti nahradilo přírodu, v „betonové džungli“. Život ve městě si proto automaticky spojujeme s jejím opakem — s kariérou, rychlostí, pokrokem, civilizací. Globální perspektiva klimatické krize však ukazuje, že nic není vzdálenější pravdě: požáry, povodně ani sucho se na adresu neptají. Ke stejnému zjištění se však dá dojít i pozorným lokálním zkoumáním.
Tu je záhon, odněkud smrdí kompost, všude bzučí včely, tamhle někdo vysadil strom, v obchodě se prodávají vejce od nespoutaných slepic, kytička na kavárenském stolku je z náletových rostlin…
Spisovatelka Viktorie Hanišová v knize Beton a hlína prostřednictvím třinácti rozhovorů zachycuje rozmanitou snahu lidí žít udržitelně a zodpovědně i v hektickém prostředí měst. Zpovídá nadšence z komunitních zahrad i aktivisty ze zahrádkářských kolonií, pražské včelařky, organizátory kompostovacích systémů či provozovatele bezobalového obchodu. Každý osud i přístup se liší, avšak v jednom ohledu mají všichni zpovídaní stejně jasno — na kritickou otázku „Co dělat?“ odpovídají jednoznačně: „Něco!“
Velmi pěkně vedené rozhovory a vůbec výběr osobností pro tuto knihu. I ten, kdo se o problematiku více zajímá, může v knize najít něco nového, jinou cestu, zajímavou skupinu lidí, pohled na udržitelnost a přírodu. Další výborná práce od Viktorie Hanišové s pěknou předmluvou o jejím pohledu na věc a cestě k této knize.
