Dnes jsem po týdnu dočetla další z knížek od Táni Kubátové. Příběh dvou bývalých spolužaček a kamarádek Johanky a Růži, který je zasazen do období let 1926 -1945. Kniha mne zaujala na první pohled svou krásnou obálkou.
První polovina knížky se mi četla o něco hůř, příběh mi přišel zbytečně zdlouhavý, druhá polovina pak už nabrala rychlý spád a do poslední stránky jsem čekala, jak to vlastně s hlavními hrdinkami a jejich rodinami dopadne.
Kniha o dozrávání dvou mladých žen mezi dvěma válkami. Příběh o láskách, radostech i bolestech, které jsou stále stejné bez ohledu na dobu, v níž žijeme. Dívky, až každá původně z jiných poměrů jsou si oporou i v dospělosti. Životní plány jedenadvacetilé Johany jsou pro dívku z roku 1926 trochu netypické. Chce být samostatná a nehodlá se stát pouhou ozdobou nějakého muže. Brzy však zjistí, že osud jí připravil jinou cestu. Růžino hledání lásky je plné chyb a omylů a občas tak trochu otřese pevným kamarádstvím obou někdejších spolužaček. Na pozadí jejich příběhů mezitím kráčí neúprosná historie. Válka obě kamarádky rozdělí a ani jedna z nich netuší, na jak dlouho.
Při čtení knížky mi co chvíli přišlo na mysl, že v těchto letech, jen o něco málo mladší byla má babička a že vlastně o době jejího dětství a dospívání vůbec nic nevím a bohužel se již nemohu ani zeptat.
Každopádně se už teď se těším na pokračování knihy, které vyšlo na sklonku minulého roku pod názvem Bukůvky.
