Mám hodně ráda českou spisovatelku Hanu Marii Körnerovou.
Četla jsem od ní snad všechny knihy, které u nás vyšly a všechny se mi líbily.
Poslední kniha se jmenuje Heřmánkové údolí a její děj mě od první stránky vtáhl do děje…
Jedná se o strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným.
Byla silná, ačkoli si svou sílu neuvědomovala, a statečná, ačkoli o statečnosti nikdy nepřemýšlela. Dokázala najít obyčejné lidské štěstí i v tvrdé době a ještě tvrdších podmínkách. Přesto se nikdy necítila odstrčená či o něco ochuzená a dokázala prožít svůj život naplno.
Příběh začíná v roce 1946, kdy sedmnáctiletou Annu repatriují z Ruska do poválečného Československa. Oba rodiče jsou mrtví a matčini příbuzní v Čechách se uvolili o sirotka postarat. Anna přijíždí do krajiny, kterou zná jen z vyprávění, ale která se v jejích představách jeví jako země zaslíbená. Neumí řeč a příbuzné zná jen z fotografií. Přesto u nich doufá nalézt nový domov – jedinou jistotu v nejistém světě, který ji obklopuje. Po příjezdu na místo se ale dovídá, že všechno je jinak. Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale téměř vylidněné krajině Středohoří, s mužem, o němž ve skutečnosti nic neví…
Annu rodina provdá za válečného hrdinu na “kraj světa”, který voní heřmánkem.
A skromné Anně se tam zalíbí, svého muže si nakonec oblíbí, ale to už si přečtěte samy..
Knihu vydalo nakladatelství MOBA a žánr je Román pro ženy, Česká literatura
