Mé několikáté setkání s touto autorkou a snad krom knihy Veselí nemohu pořád přijít na to, proč je Radka Třeštíková nejprodávanější spisovatelkou současnosti u nás. Já se tedy v jejím případě rozhodně spokojím se zápůjčkou knížky v knihovně a na rozdíl od spousty čtenářů, kteří píší, že teprve při druhém čtení si s autorkou porozuměli, já se raději vrhnu na čtení jiného “příběhu”.
Nebude to sice lehké, ale zato jízda.
Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, a křivdy, nevyřčená slova i nevyřešené záležitosti, a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svou vlastní cestu. Kniha od nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svém příběhu vezme až na konec světa…
Kniha, kde nic není jasné. Musíte se prostě prokousávat každou další stránkou, aby jste pochopili.
Pravda, styl psaní a věty jsou tak nějak nelogické. Věta začíná oslovením toho koho zrovna hlavní hrdinka potkala, tatáž věta pokračuje vzpomínkou na jinou osobu a je zakončena jménem dcery s vykřičníkem. Pár takových vět za sebou, možná ještě veršovaně, a vlastně nevíte, co tím autorka chtěla říct? Koho vlastně myslela? Přitomnost? Minulost? Takže i já jsem se v textu ztrácela.
Ale děj jako takový se mi líbil. Surový, pesimistický, schizofrenní, zoufalý, bezvýchodný. Chce se mi říct “chudák Vladěna”, jenže ona si tak trochu za svůj osud mohla sama.
Nakonec asi nejhezčí na celé knize mi přišla její obálka, nicméně co člověk, to názor a tak zkuste sami, ale nejprve raději v té knihovně :-).
