Když jsme se před osmi lety přestěhovali na vesnici, v bývalých hospodářských staveních jsme nacházeli hnízdečka vlaštovek. Stěhovali jsme se v zimě a tak na jaře jsme vyhlíželi, kdy a jestli vůbec se vlaštovky objeví.
Objevily a vracejí se k nám každý rok, letos už poosmé. Vvyberou si některé z původních hnízdeček (mají čtyři místa, kam se vracejí) opraví a hnízdí. Vždycky to bylo na místech, kde není dobře vidět a tak jsme se jen domýšleli, kolik mají mladých. Oblíbili si sedávat blízko okna kuchyně, na vedení od satelitu a na okapech. Jsou to společenští ptáčkové, dělají nám společnost až do podzimu, než odletí. Letos si vybrali nové místečko (i když někdy dávněji už tam hnízdečko bylo, my už viděli jen zbytky), v rožku baráku, pod okapy, na fasádě. Mysleli jsme, že se jim nepodaří vystavět, že spadne, ale kdepak.
Teď na nás vykukují čtyři zvědavé hlavičky, vidíme otevřené zobáčky a slyšíme jejich hašteření, štěbetání. Rodiče se mají co ohánět, aby je nakrmili. Dneska se mi podařilo zahlédnout, jak jedno mládě vyletělo z hnízda, kolem něj lítala maminka nebo tatínek a za chvilku už zase byly v hnízdě čtyři hlavičky.
Je to úžasné a prý vlaštovky do stavení nosí štěstí.
