Láska na první pohled: Jak jsem objevila svého mazlíčka Ronalda
Měla jsem takové období, kdy jsem se cítila sama. Nebyla jsem svobodná, ale zadaná vlastně také ne. Proto jsem kývla, když mě rodiče pozvali na rodinnou výpravu na nedělní trhy. Zkrátka to byl takový vyčůraný výlet, jak utratit co nejvíce peněz za bio, eko a 100 % domácí zboží.
Pohybovala jsem po prostoru rychlostí 500 korun za minutu až jsem došla do temného zákoutí, které nabízelo úplně jiné zboží. V nějakém thrilleru by se v této lokaci jistě vyskytovali dealeři, pasáci a prostitutky. V temném zákoutí vesnických trhů se ale pohybují prodejci domácích mazlíčků. Ještě jsem opomněla zmínit, že jsem velice labilní, co se týče zvířat a nebýt toho, že mám byt velikosti krabičky od sirek, chovala bych od agam až po žirafy snad všechno.
Vraťme se do temného zákoutí. Okolní svět se rozmazal, zvuky utichly a já slyšela jen zesílené bušení vlastního srdce. Byl to on! Morčák. Odhodila jsem igelitky s květákem a maceškami a hnala se bezhlavě ke krabici s tím chlupatým zázrakem. Byla to láska na první pohled. Najednou se vedle mě objevila máma a zcela nepochopitelně mě podpořila. Přikládám to té skutečnosti, že už s nimi nebydlím, takže se pravděpodobně řídila heslem “po nás potopa”. Zkrátka, proběhl obchod a já si svých dobře investovaných 150 korun nesla v krabici od toustovače.
Nastal problém, protože jsem nepřihlédla k důsledkům svých činů. Doma by jeho výsost neměla kde bydlet, takže jsem zkušeně zabrousila i do zákoutí s chovatelskými potřebami. Zde už náklady exponenciálně narůstaly a zastavily se na částce +- minimální mzda v ČR. Když jsem s ruměncem ve tváři, morčetem v krabici, mámou chichotající se za mnou, klecí, pilinami, prémiovým krmivem a napáječkou opustila to tržní podsvětí, zjevil se na obzoru táta. Myslím, že se mu prohnalo hlavou jen prosté “no, ty vole!” Ale Ronald (to je honosné jméno mého mazlíčka) ho asi okouzlil hned na první dobrou, protože ochotně spolupracoval, když jsme mu s mámou naložily klec, piliny, prémiové krmivo, napáječku, květák a macešky. Něco brumlal, ale přes hlavu jsme mu hodili netkanou textílii na jahody.
Bilance je tedy taková: (150 korun x nekonečně mnoho lásky) – ta skutečnost, že je mi skoro 30 = 600 gramů morčecího přátelství
PS: Při početních úkonech dávejte přednost závorce. Jinak Vám vyjde, že jsem prostě jen padlá na hlavu 🙂
Vaše Monika
http://monoblog9.webnode.cz
Zdroj foto: Pixabay.com
