Tato knížka se mi do rukou dostala spíše náhodou, přinesla mi jí dcera z knihovny spolu s dalšími „novinkami“ od českých autorů, které čtu nejraději.
Bylo to mé první seznámení s touto autorkou a je pravda, že dle obálky a názvu knihy jsem si představovala, že obsah bude dost jiný, než ve skutečnosti byl.
Na obrázcích mladá „kost“ v botách na jehlách, ve skutečnosti nás knihou provází sama autorka, která již překročila sedmdesátku. Což ovšem nic neubírá její vitalitě. Já o dvacet let mladší mohu jen a jen závidět.
Knížka je vlastně takovým cestopisem po zemi České, ale dostaneme se spolu s autorkou i do ciziny. Ve finále mě knížka vlastně i bavila, ale největší zásluhu na tom měl fakt, že paní tentokrát v knize cestovala po Českém ráji, po Jizerkách v oblasti Frýdlantského výběžku, Hejnic, Jizerky a vzala nás také na svojí chalupu nedaleko Krásné Lípy a já, za ta léta, co zde na severu Čech žiji a v Českém ráji máme rodinnou chatu, ta místa veskrze znám. A při autorčině pobytu v Mariánských Lázních jsem si oživila i pár vlastních cestovatelských zážitků a hodně jsem si vybavila i z cest mých přátel, kteří žijí nedaleko.
Pevně věřím, že ty čtenářky, které dané oblasti mají procestované a alespoň něco málo z vlastních zkušeností znají, bude knížka bavit, jak na tom budou ty, které do těchto míst nikdy nedošly, to nedovedu soudit.
Každopádně přečteno za dvě odpoledne a „jde“ se dál.
