Další kniha z pera mé oblíbené autorky, která se četla skoro sama.
Na Mariku, gynekoložku a porodní lékařku, se valí jedna pohroma za druhou. Manžel jí umírá na rakovinu a krátce nato ztratí i svého jediného, třiadvacetiletého syna, u něhož náhle propukla dědičná choroba jater. Maričin život pozbyl smysl, přišla o poslání manželky i matky. Utápí se v žalu, obklopuje ji samota a naprostá beznaděj. Existuje vůbec ještě něco, co by ji mohlo vytrhnout ze zničující letargie? Ale život má pro každého z nás v záloze nová a nová překvapení.
Marice v tomto příběhu se dostalo Léku na smutek- v podobě přítelkyně svého syna a vnučky Sáry.
Je to velmi smutný, ale poučný příběh. Tohle se přece může stát každému. V příběhu je mnoho pravdy a poučení a zároveň naděje. I když se zdá, že život pro nás již skončil a nemá cenu žít dál, vždycky je tu něco, čeho se lze zachytit, nějaká cestička, která nás přinutí svůj život nevzdávat.
