Přeji pohodový den… Všem, kteří zavítali na mé stránky. A jako první Vám přináším MAJÁKY
Tak jsem (konečně) tady. Ptáte se, proč konečně? Kdybyste jen tušili, jak dlouho se na tuto chvíli chystám! Strašně moc dlouho…
Tvrdit, že nemám čas, to bych lhala. Času máme všichni stejně, jen s ním umět zacházet. Za všechno může moje PROKRASTINACE.
Našla si mě, navštívila mě a už u mě zůstala… Ach jo. Tedy – mezi námi – já o ni fakt nestojím, ale copak jí to umím říct? No – neumím… *sad* A tak u mě asi zůstane už navždy. Nebo se jí samotné přestane u mě líbit a zmizí. Že by? 🙂
Kdo jsem?
Vezměme to pěkně odzadu… Ale nééé – tak jsem to nemyslela, jak to teď možná myslí někteří z vás… Odzadu, jako od toho, kdo nejsem. Takže…
Neumím vůbec žádné cizí jazyky (tedy až na slovenštinu, ale tu za cizí jazyk nepovažuji). Učila jsem se ve škole (Bože, to je dávno…) francouzsky. Nádherný jazyk. Překrásný. Stejně jsem asi byla v minulém životě Francouzka. Ale neumím ho. Jo, mimochodem – kdybyste mi někdo chtěli dělat učitele francouzštiny a měli opravdu, ale opravdu velkou trpělivost, tak já mooooc ráda!
Neumím zpívat. Neumím tančit a neumím hrát na žádný hudební nástroj. Neumím kreslit. Tak trochu je mi to líto a malinko závidím lidem, kteří mají talent. Ale jen malinko…
Co tedy umím?
Někteří mí známí (i neznámí) říkají, že umím psát. Ale při maturitě (v minulém století) jsem z češtiny dostala nedostatečnou! Rozplakalo mě to (tenkrát). A stala se ze mě redaktorka (později). Fakt. Vystudovala jsem “jen” střední a ani to nebyla žádná žurnalistika. Píšu srdcem… A píšu ráda… Těší mě to, baví mě to a čas od času také živí.
Co vám přináším?
Ale nakonec jsem se rozhodla, že na tento svůj (jéééé – to je hezké, že mohu napsat SVŮJ!!), ehm, takže na tento svůj blog dám na začátek něco úplně jiného. Prostě se budu chlubit cizím peřím. Já totiž neumím ani tvořit. Ale mám skvělé kamarádky (doufám, že mě taky tak berou, že jo, holky!), které tvořit umí. A já bych vám ráda ukázala jejich výtvory. Ne – opravdu je nekradu (že ne, holky!), naopak jsem většinou byla sama iniciátorkou jejich vzniku. Holky je totiž vyrobily kvůli mně a já k nim napsala jen písmenka a vyšly v jednom ženském magazínu. Jmenuje se Paní domu.
Tak to je na úvod asi všechno… to stačí, že jo. A aby to nebylo jen o těch písmenkách, tak hned na začátek dám jedno „naše/jejich tvoření. A jak píšu i v časopise: Realizace: Zuzka Řeřichová a Ája Kamasová; Foto: úžasná a šikovná fotoreportérka Ája Kamasová. 🙂
Jako první si vyrobíme z obyčejných květináčů
Věže s navigací
Maják se stará o to, abychom našli správný směr. Co na tom, že bývá umístěný v moři. Ten náš je v moři zahradní květeny a poslouží zejména večer, kdy nám posvítí na zahradní cestičky. A dva posvítí ještě lépe…
Co potřebujete:
Na 1 maják 3 – 5 květináčů různé velikosti * zapichovací solární svítidlo * akrylové barvy * štětce * větší misku pod květináč * tavnou pistoli * různé kamínky, lanka a námořnickou dekoraci k ozdobení majáku
Jak na to:
1. Nejprve si zvolte, jak barevný váš maják bude a touto základní barvou natřete zvenčí všechny květináče.
2. Po zaschnutí barvy květináče sesaďte na sebe (můžete je zafixovat tavnou pistolí) a namalujte okna, dveře, případně kormidlo a kotvu. Dozdobte (tady jsou třeba rybičky z betonu, který jsme nalili do tvořítka na led a nabarvili na bílo).
3. Hotový maják přeneste na misku, kterou můžete také vyplnit dekoracemi. Nakonec jsme na vrch majáku přilepili polovinu polystyrénové koule a zapíchli do ní solární světlo.
