Boj s řemeslníky: Příběh rekonstrukce bytu plný nervů a komplikací
Opět jsem žhavila dráty a volala mu. Opětné jeho nezvedání a moje nervy. Smsky. Hypnotizovala jsem mobil, aby už zazvonil nebo aspoň vyplivl pár smsek. Hurá, konečně se jedna objevila. Že na úřadu potřebovali vyměnit dveře a neměl čas. Přijede další den. Zkrátím to. Za tři dny to rozhodně nebylo hotové, nepovedlo se mu to ani za měsíc. Já celý ten měsíc koukala na obnažené zdi.
Okna sice vyměněná nakonec byla, ovšem pouze ta. Nedozděná, cihly trčely různě kolem, díky úžasné odbornosti odborníka mi spadly funglnově nainstalované radiátory v obou pokojích (na jedné straně), podepřel je cihlama, špatně splachoval záchod….netuším, co tam prováděl. Stará okna ležela vedle baráku i na balkoně, sítě proti hmyzu nedovezl vůbec, dveře na balkon se otvíraly dovnitř, ač jsem ho výslovně žádala o venkovní otvírání s tím, že budu srovnávat podlahu a zvedat ji. Další problémy a další nervy. Za tu dobu, jsem mu volala snad tisíckrát, ani jeden z těch telefonátů nezvedl. Pak jednou jsem jela natankovat auto za kamarádkou na benzinku, která tam pracuje a která byla podrobně informovaná, kdo a jak mi mění okna. Od ní jsem se mezi řečí dověděla, že „můj oknař“ se tam vyjádřil nějak v tom smyslu, že až mi to dozdí zedník, on to dokompletuje. Mně ovšem tuhle informaci jaksi zapomněl sdělit. Tak jsem se vytočila, že jsem sehnala jak zedníka na další úpravy bytu i dozdění oken, tak dalšího člověka na jejich zprovoznění. No ano, řeknete si, že jsem byla blbá jak troky, když jsem si nesehnala informace o takovém řemeslníkovi a nenechala okna nacenit víc firem a vybrala si podle svého. Byla to těžká zkušenost, kterou jsem se zas o trošku víc zocelila, navíc ti další řemeslníci trošku napravili reputaci odborníkům v oblasti staveb a rekonstrukcí a dodnes jsem s nima v kontaktu.
Miláček právě absolvoval první autorské čtení okenní story a dle něho jsem se držela hodně zpátky. Ani zdaleka prý nevystihuje ty nervy a deprese. A on to musí vědět, tohohle všeho se účastnil se mnou.
Díky celé té štrapáci s okny byla koupelna rozkopaná hodně dlouho. Déle než bylo milé mně, synovi i příteli. Zedníci a ještě k tomu dobří zedníci byli, jsou a budou nedostatkové zboží. Na jednu spolehlivou zednickou firmu jsem nakonec dostala tip od jednoho známého podnikatele, zavolala jim a modlila se, aby to nebylo za dva měsíce. Mno…skoro. Zatím jsme měli všechno naskládané v budoucí kuchyni. Ležela tu rohová vana, koupelnový nábytek v krabicích, obklady a dlažba, lišty, dekory, spárovačka, lepidlo, takové malé staveniště. Na jedné z krabic se skříňkou do koupelny jsem měla elektrický dvouplotýnkový vařič, kde jsme vařili kotle polívky, těstoviny nebo dokonce smažili palačinky. Tancovali jsme kolem toho v botech, v těch jsme ostatně chodili po bytě asi rok a půl, dokud jsme nepořídili koberec do obýváku. Je to jediný koberec, který tam máme a jak jsme tam tak courali v botech, teď se učíme nedrobit. Haha….
Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy zedníci doobkládali koupelnu. Z původní děsně hnědé najednou zdi svítily oranžově a bíle, nová rohová vana čekala na napuštění, pračka konečně spustila. Vlastně ještě ne, nejdřív mi to přijeli zprovoznit a zkompletovat elektrikáři. Jejich zručné ruce by jeden do zlata zasadil. Tak….a jedna místnost byla kompletní. To blaho položit se do vany…..byla jsem téměř vzrušená, když mi konečně po třech měsících tekla horká voda a já se do ní mohla naložit. S očistným procesem těla jakoby se očistila i mysl od nervního balastu a zas jsem našla sílu i radost do dalších nutných úprav bytu. Sice jsme pořád neměli kde vařit, ale byla tu jedna podstatná změna – umývadlo dočasně plnilo funkci dřezu a my mohli umývat nádobí. Nikdy bych neřekla, že mi zrovna tohle může chybět. Že mi bude chybět i vaření a pečení. Přímo jsem toužila upéct buchtu nebo uvařit pořádný oběd a představovala jsem si a meditovala, co asi udělám v nové kuchyni jako první. A právě teď si nejsem schopna vybavit, co to nakonec bylo a jak to chutnalo :-))) Nicméně na to jsem si musela ještě pár měsíců počkat.
Zdroj foto:Pixabay.com
