Boj s prachem a nepořádkem: Příběh rekonstrukce od začátku do konce
Jestli vás to ještě baví, tak další pětina do mozaiky 🙂
Jelikož původně se tam topilo elektrickým kotlem v koupelně, na jehož místo jsem měla naplánovanou rohovou vanu, muselo to jít všechno pryč. Naštěstí se místní elektrikářská firma ukázala jako docela spolehlivá a rychlá, dala se zkoordinovat likvidace stávajícího kotle s instalací nového. Co se ale vyvrbilo jako menší problém, že jsou v bytě ještě původní „hadrové“ rozvody a byla mi navržena další rekonstrukce. A další finanční pouštění žilou. Tentokrát elektroinstalace. Kompletní. Takže ke stávajícím vysekaným zdem se přidalo další sekání. V obýváku sedačka naložená všemi možnými i nemožnými věcmi ze stěhování (čekali jsme se vším až po rekonstrukci), navíc pokryta takovou tou tenkou folií jako na malování, na ní silná vrstva prachu….. Jediná zeď nebyla celá, všude se něco vysekávalo. Bylo mi velmi líto, že jsem s fotodokumentací nezačala dřív. Často se mi před očima přehrává, jak jsme těsně po nastěhování seděli na zemi – já i monitor počítače, myš na harmonice, klávesnice na klíně….. To bylo ale ještě v pohodě.
Když si dnes představím, kam všude a na co se nanesly ty tuny prachu, dokonce i pod igelit, kterým jsem měla přikrytou sedačku, jak jsem vařila vodu na kafe v obýváku na židli vedle počítače nebo jak jsme byli celé tři měsíce bez koupelny i bez kuchyně…..a další tři měsíce bez kuchyně…… Takhle napsané to vypadá, jako bychom se, prasata, neumývali. Ale ano, vcelku jsme to zvládali – doma se olizovali jak kočky a jednou dvakrát týdně zajeli na bazén. Sprcha před, necelá hodinka plavání, sprcha po. Doma jsem si umývala hlavu v kýblu, kde jsem měla namíchanou studenou z výtokového ventilu v koupelně – jediného zdroje vody – a horkou z varné konvice. Nebyly dodělané odpady, tak jsem touto vodou aspoň skrblicky spláchla toilet. Velmi šetřivé období….
Abychom mohli dát dohromady koupelnu, byla ze všeho nejdřív nutná výměna oken za plastová. Vymyslela jsem si vanu pod oknem a přece nenechám oknaře šlapat po fungl nové koupací nádobě, ne?!? Kdybych jen tušila, jak si tím zadělám pomalu na infarkt.
Od toho známého instalatéra, který mi dělal nové topení a vodu, jsem dostala tip na nejlevnější výměnu oken. Volala jsem mu, domluvila se s ním na termínu výměny, při jeho následné návštěvě u mne mi spočítal cenu (a tady mi spadla čelist, prý nejlevnější…..), domluvili jsme se na veškerých pracech s tím spojených včetně úklidu a odvezení starých a nefunkčních oken, na sítích proti hmyzu i na tom, jak a na kterou stranu se budou otvírat balkonové dveře a odjel. Požadoval 50% zálohu předem na materiál s tím, že do šesti týdnů od zaplacení mi přijde okna vyměnit. Byt byl téměř neobyvatelný, jelikož tohle byla hned po topení druhá nejdůležitější akce. Další rekonstruční řádění čekalo na svůj čas hned poté, zima už přešlapovala za dveřmi, my přešlapovali, kde se dalo – syn u otce, já u kamarádky. Už jsem se tu někde zmínila o původně plánovaných 14 dnech vyhnanství, které se rozrostly na 6 týdnů. Na tuhle dobu i přesto ráda vzpomínám.
Začátkem října odeslala moje banka převodním příkazem na účet okenního odporníka polovinu rozpočtové částky, já počkala měsíc a poté urgovala výměnu. Tehdy mi ještě bral telefony. Jenže…do konce roku se nedělo nic. Na Nový rok jsem mu smskou popřála všechno nejlepší s tím, že všechny další práce na bytě stojí na té jeho. Slíbil přijet hned další pondělí, za tři dny to všechno zvládne a finito. A já to pak doplatím. V pondělí opravdu přijel. Ráno jsem vstávala brzo, potřebuju delší rozjezd, uvařila kafe a čekala. Kolem desáté jsem už chodila jak tygr v kleci, od okna ke dveřím a pořád nic. V poledne jsem mu volala. Nebral to. Vytáčela jsem jeho číslo znova a znova. Opět nic. Za hodinu mi od něj přišla smska, že se mu podělalo auto a dojede kolem třetí odpoledne. „Hmmm…..“ pomyslela jsem si, „to jsem zvědavá, jak to za tři dny zvládne.“ Natěšená jsem mu letěla otvírat, schody jsem i při svém věku málem brala po třech :-D, jen aby už se konečně něco dělo. S jedním mladým pomocníkem vynosili všechno nahoru do bytu a prý, že udělají co stačí, než se setmí. Vyměnili jedno okýnko. V koupelně. Ono tam bylo samozřejmě nutné, takže se jím logicky začínalo. Já kolem nich tancovala s foťákem, chtěla jsem si celou rekonstrukci užít i nafotit a vypadalo to bezproblémově. Ovšem druhý den nedojel.
Zdroj foto : Helena Konečná
