Historie vánočního stromku.

Zdobení živých zelených stromů světly a sladkostmi má kořeny už v pohanských dobách. Tehdy pod nimi lidé tancovali, aby oslavili bohyni slunce.

První historicky doložená zmínka pochází z roku 1570 ze severoněmeckých Brém. Z veřejných prostranství začaly vánoční stromky pronikat do domácností až v 17. století. Teprve ve století 19. se vánoční stromky rozšířily z velkých měst na vesnici.

 Katolická církev jim totiž zpočátku příliš nefandila – právem je považovala za pohanský zvyk. Nakonec jim ale dala křesťanský význam: strom (dřevo) se stal symbolem života Krista (do jeslí ze dřeva uložen, na dřevěném kříži zahuben), zelené větve znamenají život věčný, jablka připomínají pramáti Evu a její první hřích, ořechy přivolávají lásku.

V Čechách nechal první vánoční stromeček ozdobit před svým domem ředitel Stavovského divadla Johann Carl Liebich v Praze v roce 1812. Znal tuto tradici ze své rodné Mohuče a chtěl vzpomínkou na dětství potěšit své české přátele.

Za skutečného předchůdce vánočního stromku loze považovat tzv. chvojku – velkou jedlovou větev zdobenou sladkostmi. Ta se zavěšovala na vchodové dveře špičkou dolů, aby se mrtví nasytili už venku a netoužili zaujmout místo živých u slavnostní večeře. Nicméně stolovníci pro jistotu své židle i tak raději neopouštěli…

Postupně se chvojka začala zdobit jablky, ořechy, vejci, červenými stuhami a papírky, sušeným ovocem, perníčky, cukrovím, dřevěnými ozdobami a lojovými svíčkami. Nakonec se z chvojky stal celý strom, obrátil se špičkou nahoru a přesunul až do domu.