Nejdůvěryhodnější online sázení značky v Asii
„Osobní je politický,“ jako feministický slogan druhé vlny zdůrazňuje, jak systémy útlaku utvářejí každodenní boje. Misiva nyní informuje o zahájení veřejného uměleckého projektu o práci mateřství během pandemie.
Kampaň Mother Artists: Volební iniciativa chce generovat nové rozhovory o umění a mateřství. Vedená 44.4 Mothers/Artists Collective, stehenní feministická iniciativa poskytuje kritický diskurz často chybí v silně korporatizované mama kultuře, která často dominuje Instagram a Tiktok prostory. Strategickým umístěním politických loděnic na veřejných místech vytváří hybridní projekt a offline prostor v Ottawě a v regionu Outaouais pro matky/umělce, kteří byli přehlíženi a zkresleni ve světě umění.
Společenstvo přebírá své jméno z aukční prodeje 44,4 milionu dolarů Georgia O’Keeffe Jimson Weed/Flower No. 1, vůbec nejvyšší cena za kladivo pro umělkyni. (Ve srovnání, da Vinci posmrtně pytloval $450.3 milionů za údajné spící mistrovské dílo Salvator Mundi.)
Vznikla před 18 měsíci, 44,4 založila fotografka Elizabeth Raymer Griffin a vizuální umělkyně Sarah Jane Estabrooks jako předpandemické měsíční setkání pro umělce s různorodými praktikami, aby si navzájem kritizovali své práce ve studiovém prostředí. Důraz je kladen na poskytnutí „prostoru, odpovědnosti, termínů, hybnosti a reálného pocitu chápání jako umělce, který je také matkou,“ říká Raymer Griffin.
„Jedna ze zajímavých věcí, když jsme pracovali na překladu ‘Mateřství, je politický’ je, pokud to přeložíte přímo [z francouzštiny], mluvíte o ženských politikách,“ říká 44.4 spoluzakladatelka Sarah Jane Estabrooks.
Přestože kanadští rodiče mohou získat až 50 týdnů placeného těhotenství nebo rodičovských dávek z plánu pojištění zaměstnanosti (EI) v zemi, Spojené státy jsou jednou ze tří zemí na světě, které nemají národní mandát placené dovolené. Během této doby se 44.4 zaměřuje především na vybudování sítě mateřských umělců v kanadském národním hlavním městě, ale zajímá je také vývoj otevřeného organizačního modelu, který může převzít jiné komunity.
„Zatímco naše signatové intervence jsou místní, projekt se skutečně podíval ven a má nás uvažovat o tom, jak se můžeme připojit k jiným mateřským umělcům sítí, které již existují, stejně jako připojit se k mateřským umělcům, kteří již nejsou připojeni k větší síti,“ říká 44.4 umělecká členka Jennifer Cherniack.
Pandemie uvrhla do ostré úlevy nerovnosti rodinného života a jak matky stále nesou nepřiměřený podíl rodičovství. Podle New York Times většinu pracovních míst ztracených během rané části pandemie držely ženy. Od té doby dochází k výraznému zpomalení zaměstnanosti pracujících matek a míry účasti na pracovních silách, které se ponořily na úroveň, která nebyla od poloviny 80. let spatřena. V nedávném výzkumu vedeném sociologkou Jennifer Calarcovou o tom, jak narušování související s pandemií ovlivňuje matky, jsou obzvláště zranitelní lidé nezaměstnaní nebo vydělávají méně peněz než jejich partneři, protože mnozí politici předpovídají přístup k finančním zdrojům pro péči o děti do zaměstnání.
Zatímco pandemie přinutila kolektiv 44.4 Mothers/Artists, aby přeplánoval nadcházející skupinovou výstavu, otevřela příležitost spolupracovat na veřejném projektu v reakci na vyvíjející se omezení místních umění vystavujících směrnic během COVID-19.
Kolektiv se záměrně shodoval s nedávnými americkými volbami a komentoval je a vybral si nepolitickou stranou přidruženou barevnou schéma — tyrkysovou a žlutou —, která instaluje značky ve venkovních parcích nebo poblíž monumentální sochy pavouka Louise Bouržois před Národní galerií Kanady. Skupina zakomponovala svou kampaň na veřejných místech, ke kterým často přistupují matky a děti, ale také umělecké struktury světa ve hře pro 44,4 členů, kteří se živí jako profesionální pracující umělci, spisovatelé a umělečtí dělníci v hlavním městě národa.
„Máme tyto velké finančníky, instituce a organizace a pak tato malá umělecká centra,“ říká Cherniack, který je také uměleckým pracovníkem. „Dělá to opravdu komplikovaný prostor pro tvorbu umění.“
„Také není prostor pro umění,“ říká Raymer Griffith, který byl pomocným instruktorem v Pittsburghu Carnegie Mellon po dobu deseti let, než se přestěhoval do Ottawy se svým manželem a synem. „Jsem zvyklý žít v postindustriálních místech, kde si můžete založit obchod ve staré továrně na sušenky. To zde neexistuje, protože průmysl je [vláda].“
Stejně jako Lenka Claytonova probíhající Artist Residency v mateřství — open-source rezidence pro matky, aby self-direct ve svých domovech — 44.4 je součástí stále se vyvíjející peer-to-peer sítě přerozdělování příležitostí k nízkému pobytu a zdrojů pro umělecké profesionály, kteří jsou také rodiče. Vzhledem k tomu, že 44.4 se chystají k instalaci dalšího kola volebních signálů letos v lednu, skupina se těší na měsíční setkání se Zoomem a navázání spojení s místními galeriemi, aby pozorně sledovala změny, které její členové nyní vidí. Například kanadská rada pro umění nyní umožňuje umělcům uvést péči o děti jako způsobilé výdaje do předložených rozpočtů projektu a umělecká galerie Ottawa nabízí bezplatnou péči o děti.
„Milujeme myšlenku, že ostatní vezmou model, který vyvíjíme, do svých vlastních komunit,“ píše Cherniack e-mailem, pokud jde o širší důsledky místní organizace kolektivu. Pokračovala:
Jedním aspektem, který považujeme za specifický pro náš kolektiv, je to, že jsme skupina matek umělců ve velmi odlišných fázích rodičovství a tvorby umění, a vidíme to jako součást dynamiky. V jistém smyslu existuje určitý druh mentorství mezi členy v obou směrech. Naše skupina se také zaměřuje na tvorbu umění při mateřství, což vypadá opravdu jinak pro každého, a je tu spousta místa k prozkoumání toho, co to znamená.
Vzhledem k tomu, že v reakci na vzestup případů COVID-19 dochází opět k rozšířeným uzavírkám veřejných škol, poslání 4.44 hovoří o naléhavosti malých, intimních sítí a naplňuje stále se prohlubující nedostatek sítí sociálního zabezpečení v zemích, jako je Kanada a USA, a silným rodičovským tlakům, kterým se stále čelíme umělce-matky během pandemie.
