O jednom ze srpnových víkendů jsme opět vyrazili za keškami do oblasti Nymburku a Poděbrad, tentokrát jsme si udělali zastávku v Křinci, u místního, pěkně opraveného zámku, o němž jsme doposud vůbec netušili. Bohužel tedy zrovna v tento den byl pro veřejnost uzavřen, ale nevadí. Z chaty to nemáme nikterak daleko a tímto směrem jezdíme poměrně často, tak si vnitřek prohlédneme příště a tentokrát jsme se alespoň pěkně prošli udržovaným zámeckým parkem.
Zámek Křinec se nachází v úrodné krajině středního Polabí nedaleko řeky Mrliny na úpatí svědeckého vrchu Chotuc. Tato oblast v trojúhelníku zámků Loučeň, Mcely a Dymokury je osídlena již od doby halštatské.
Stavba zámku byla zahájena roku 1649 a trvala asi deset let. Výsledkem je trojkřídlá budova a rozsáhlý hospodářský dvůr. Existují opodstatněná, avšak neprokázaná tvrzení, že tato raně barokní stavba je dílem architekta Carla Luraga.
Roku 1807 panství koupila bohatá bankéřská rodina Bethmannů a zámek spravovala až do roku 1945.
Po druhé světové válce byla rodina Bethmannů roku 1945 odsunuta do Německa a její majetek zestátněn. Vybavení zámku bylo následně rozprodáno v dražbě a objekt začal sloužit potřebám obce a dalším institucím lidově demokratického a později socialistického státu. Do budovy byla v letech 1949–52 umístěna škola.
Od roku 1949 se v zámeckých „modrých pokojích“ nacházelo Stifterovo křinecké muzeum. V roce 1954 byl v prostorách bývalé konírny zahájen provoz zestátněné pekárny. Úprav se dočkal i hospodářský dvůr, v němž roku 1953 zahájilo činnost jednotné zemědělské družstvo.
Zámek se od té doby dočkal několika úprav a přestaveb. Z druhé poloviny 17. století pochází velký barokní „kamenný“ sál, k němuž přiléhá výklenek s kaplí bohatě zdobenou štuky. Pravděpodobně stejně staré jsou i „modré pokoje“ pyšnící se rokokovými freskami.
