Zajímavosti ze Šanghaje

Zdravím z Číny,

The Bund

Promenáda v centru města na břehu řeky Huangpu, místními nazývána Waitan, by měla být povinná pro každého turistu. Ani si už nevzpomínám kolikrát jsem si navštívila, určitě více než desetkrát. Promenáda začíná u Památníku lidového hrdiny a táhne se několik kilometrů na jih, lemující řeku stáčející se k jihovýchodu. Z této promenády je skvělý výhled na čtvrť Pudong a její typické mrakodrapy. Každá denní doba má své kouzlo; za rozbřesku je to Slunce vycházející za vysokými budovami a málo lidmi, během noci zase krásně nasvícené budovy s davy turistů a fotících se novomanželů. 

 

 

 

Nedá se říct, kde  přesně promenáda končí. Stále je postupně prodlužována směrem na jih podél řeky a v době psaní tohoto článku je protažena až k meandře, od které se řeka stáčí k jihozápadu. V této oblasti jednak najdete minimum lidí v jakoukoliv denní i noční dobu (už je to dost daleko od hlavního turistického proudu), ale otevře se vám úplně jiná dimenze výhledu na Pudong. Perlová věž je v pozadí, naopak vystoupí nejvyšší Shanghai Tower a dále “Otvírák” SWFC – obě věže jsou vidět z opačné strany. 

 

Pár metrů od této části promenády směrem do vnitrobloku se nachází oblast zvaná The Cool Docks. Je to seskupení několika objektů (některé stojící přímo u řeky, některé dále od ní), které původně sloužily jako přístavní budovy. Ty jsou nyní v procesu restaurování, přesto si nechávají svůj industriální vzhled. V některých budovách jsou stylové hotely, v některých restaurace. V létě mají mnohé hotely otevřené střešní terasy s výhledem na řeku.

 

 

 

Severní Bund

Tento park, vybudovaný před necelým rokem, je součástí velké přeměny čtvrti Severní Bund z přistěhovalecké a chudé čtvrti na kancelářskou a hotelovou oblast. S hlavní promenádou Bund vůbec nesouvisí; je více na sever a je celkem obtížné k němu trefit, má totiž velmi málo velkých a hlavních vstupů. Park v podstatě lemuje lodní molo, odkud odplouvají a připlouvají trajekty. Sídlí tu i soukromá loděnice. V noci je tu perfektní výhled na mrakodrapy a (opět) je zde mnohem méně lidí než na hlavní promenádě.

 

Mrakodrapy na Pudongu
 

Nejstarší a také jednou z nejznámějších staveb je Perlová věž, která byla postavena již v roce 1994. Tím, že je velmi blízko řece, se zdá býti budovou nejvyšší, ale z vyhlídky jiných mrakodrapů vypadá jako drobeček. Výška této stavby ale není tím, čím je tak zajímavá. V přízemí se nachází muzeum (prý velmi krásné, ale nebyla jsem), v první  “perle” jsou kolotoče (nezajímavé) a ve druhé “perle” je ve výšce 259m prosklená podlaha (luxus). Dobré je tam jít brzo ráno (otevírají v 8), kdy jste na patře úplně sami. Kolem deváté už začínají přicházet skupinové zájezdy.

 

 

 
Návštěva “svaté trojice”, tedy Shanghai Tower (Vývrtka), SWFC (Shanghai World Financial Center neboli Otvírák) a Jin Mao vám také nesmí uniknout. Určitě ale není nutné se nechat vyvést nahoru v každé budově; bohatě stačí vybrat si jen tu nejvyšší Shanghai Tower (vyvezete se nejrychlejším výtahem na světě), což je v současné době nejvýše položená vyhlídka světa.

 

 A pokud vám přijde skleněná podlaha v Perlové věži jako obnošená vesta, můžete zkusit v mrakodrapu Jin Mao si projít venkovní chodníček s garantovanou nejlepší selfie:-)

Zdroj: www.google.com

 
Promenáda na Pudongu u řeky
Až budete mít prohlédnuté mrakodrapy, neutíkejte ale rychle zpátky na metro;  okolo Perlové věže se vydejte k řece Huangpu k opačnému břehu, než se line promenáda Bund. Naskytne se vám úplně jiný pohled, a to právě na promenádu a hlavně na budovy postavené ve 20. a 30.letech minulého století, které promenádu Bund lemují a které v době svého vzniku sloužily zejména jako banky zaštiťující zahraniční obchod Orientu se západním světem. Při procházce na Bundu totiž většina očí směřuje na mrakodrapy a historickým stavbám za jejich zády se věnuje mnohem menší pozornost.
Promenáda je to uzoučká, slouží sportovcům běhajícím po cestě i návštěvníkům, kteří sedí v blízkých kavárnách nebo se procházejí.

 

 
 

Francouzská koncese

Francouzská koncese je čtvrt rozprostírající se velmi blízko centra města. Je to místo, kde za dob zahraničních koncesí sídlili bankéři, admirálové či velvyslanci a stavěli si své vily a zakládali parky. Geograficky se dělí na koncesi východní a západní. Najdete zde plno restaurací, stylových kaváren, obchůdků s módou a doplňky nebo undergroundovými kluby. Stojí zde spousta ze staveb architekta a slovenského rodáka Ladislava Hudeca. Co se týká parků, jako nejlepší se nám zdál Fuxing Park. Chodí sem hlavně místní a v každém koutku parku se můžete spatřit při různých činnostech. Při tanci…

  ..při zpěvu…

  …při hraní společenských her….

 … či při pohodových procházkách ve stínu stromů.

Pár kilometrů pěšky se nachází uzavřený blok budov zvaný Tianzifang. Původně to byly staré nízké domky (tzv. lilongy), v nedávné době zde proběhla rekonstrukce a nyní zde v přízemí najdete obchody s módou od místních návrhářů, čaje z čínských plantáží, i ručně dělané šperky. Dříve se zde daly sehnat věci za “hubičku” – pokud jste dostali do vínku schopnost tvrdě smlouvat, ovšem v poslední době už ošklivé vitríny nahradily upravené výlohy se zbožím s pevně danými cenami. Kvalita prodávaných výrobků je ale lepší než kdy dříve.

Zdroj: www.google.com

 

Francouzská koncese také rájem pro milovníky dobrého jídla a pití. Je zde k nalezení snad jakákoliv kuchyně. My si oblíbili Teppanyaki, což je původně japonský druh přípravy jídla, kde před vámi připravují jídlo na speciálně připravených stolech. Trvá to určitě více než hodinu – podle počtu objednaného jídla a hostů u stolu. Během večera dostáváte ochutnat od všeho co jste si objednali a než stačíte dojíst, máte na stole hned další várku. Díky malým a pravidelným porcím v podstatě jíte klidně dvě hodiny bez přestání, ale díky kvalitním surovinám a skladbě jídla budete sytí až po dlouhé době:-) Těchto restaurací najdete po celé SH hodně, je ale dobré si místo předem telefonicky zarezervovat (občas mluví anglicky).

Zdroj: www.google.com

 
Po dobrém jídle je potřeba též kvalitního pití. Můj bratr, který je v podobných věcech mnohem kovanější než já:-) si dopředu nastudoval něco o dobrých šanghajských barech. A objevil článek ve Forbesu, že se tu nachází jeden z TOP 10 barů na světě – Speak Low. Najdete ho jen co by kamenem dohodil a pár metrů doběhl od Fuxing parku, ovšem při jeho hledání se trochu zapotíte. Je to totiž jeden z tzv. Hidden bars, tedy že není nikde jeho nápis ani směrovka a vchází se přes něj např. přes kadeřnictví, kde musíte zmáčknout tužidlo:-), aby se před vámi odsunula zrcadlová stěna a rázem se tak ocitnete v úplně jiném světě. Do Speak Low se šlo přes obchod s potřebami pro barmany a pro vstup do baru je potřeba odsunout poličku s knihami. Rázem si člověk připadá jako v prohibičním New Yorku. Bar je útulný a malý – bylo tam hodně lidí, nicméně po zhruba půlhodině jsme dostali stůl ve vyšším patře, kde už jsme se nemuseli mačkat ve stoje, ale byli jsme usazeni ke stolku. Než jsme se ale mohli usadit, narazili jsem na zavřené dveře (opět:-)) Hosteska se nás zeptala, jestli víme, kde se právě nacházíme – jako nápovědu nám ukázala nástěnnou mapu světa s očíslovanými jednotlivými městy. Jasně je víme, v Šanghaji! Zmáčkněte jí tedy, vyzvala nás. Hurá, po stlačení čísla na mapě se odsunuly dřevěné dveře a náš stůl už na nás čekal. Co se týče kvality a způsobu servírování, neznám konkurenci. Každý drink byl servírován přímo na našem stole – buď se přímo před námi naléval do sklenice přes led ( a drink měl následně postupně měnící barvu), nebo jej posypali zapálenou skořicí, či nám donesli drink v kokosovém ořechu, který byl zasazen do lebky a ta zase do velké truhly plná tekutého dusíku. Já měla mimojiné i koktejl přímo v ananasu a místo malého paraplíčka na ozdobu mi barman donesl velký slunečník:-) Dokonce měli koktejly z pravé české Becherovky.
 

Zdroj: www.google.com

 

Zdroj: www.google.com

Ve francouzské koncesi se nachází také spousta muzeí, galerií a výstavy řemesel. Jedno z těch velmi zajímavých muzeí je např. Muzeum propagandistických plakátů, které zde ukazuje komunistický režim z trochu jiné perspektivy. Tato výstava, na první pohled nedohledatelná (sídlí totiž v panelákovém  sklepě, do poslední chvíle neoznačená – jediné označení je malá cedulka PPCA u vchodu), je velmi komorní a ukazuje plakáty, které si režim nechal v rámci protiamerické propagandy tisknout. Najdeme zde oslavné obrazy sovětské jednoty, společně vyobrazené busty Maa, Stalina, i Lenina nebo kolorované obrázky čínských vojáků střílejících do ošklivých imperialistických US  zrůd.

 

Zdroj: www.google.com

 

Zdroj: www.google.com

 
 
Okolí Nanjing Road
Nanjing Road (západní i východní část) je nákupní bulvár několik kilometrů dlouhý, kde najdete obchody snad všech světových návrhářů. Abyste si třídu prošli úplně celou, vystupte na stanici metra Jing´an Temple a projděte nejdříve si stejnojmenný zrekonstruovaný buddhistický chrám.
 

 

 

 
 
Od chrámu se dále vydejte východním směrem právě podél Nanjing Road, resp. její západní části, kde silnici lemují  květináče s barevnými květinami i řada platanů, které v létě poskytují tolik příjemný stín.
Pokud si cestou všimnete velké oválné budovy, bude to s největší pravděpodobností budova největšího Starbucksu na světě. Je dvoupatrový, rozdělený do sekcí na kávu či jídlo. Nutno podotknout, že velkou zásluhu na jeho velikosti má něco jako domácí manufaktura na zpracování kávy přímo uprostřed kavárny.
 

Zdroj: www.google.com

 
Dále na východ dojdete na Náměstí lidu (People´s Square), uprostřed něhož se rozléhá stenojmenný park. Pokud sem navíc přijdete v neděli dopoledne, možná zde spatříte plno otevřených deštníků. Ty zde vystaví matky, které mají doma dospělé nezadané dítě a na svůj deštník vyvěsí informace o něm včetně kontaktní adresy (ovšem bohužel bez fotky).

 
Nachází se tu i Park hotel, svého času nejvyšší budova v Asii a nejznámější dílo slovenského architekta Hudeca.
 

 Od Parkhotelu až směrem k Bundu stále pokračuje Nanjing Road, nyní už pouze pro pěší a s přídomkem Východní. Není zde tolik značkových obchodů a moderních budov, naopak přibylo svítících neonových nápisů a čínské atmosféry.
 
Maglev

Jednou ze zásadních otázek, kterou si budete klást po příletu do SH, je způsob dopravy do centra. Můžete si vzít taxíka, nebo jet metrem a nebo využít Maglev, což je vlak fungující na principu levitace – vlak se “vznáší” díky odpuzujícím magnetům. Kvůli absenci tření je vlak schopen dosáhnout velmi vysoké rychlosti za využití relativně nízkých provozních nákladů. Maglev dokáže vynaložit rychlost až 430 km/hod, ovšem touto rychlostí pouze v intervalech 9:00-10:45 a 15:00-15:45 – ostatní časy jezdí “pouze” 300 km/hod, což je běžná rychlost japonských Shinkanzenů a nebo standartních čínských dálkových vlaků. Jízda Maglevem trvá 5-6 minut a je v provozu pouze na trase Pudong International Airport  – Longyang Road a zpět. 

 
 
1933 Old Millfun
Stavba postavená ve 30.letech minulého století byla původně postavena jako jatka, nicméně během let sloužila k nejrůznějším účelům; také jako skladiště nebo jako továrna na výrobu léků. Nyní slouží jako centrum pro kreativní umění. Zvenku vypadá jako ošklivá betonová stavba, ale teprve zevnitř člověk vidí, jak moc zajímavá a členitá je – po chodníčcích můžete chodit libovolně dlouho (mezitím míjíte galerie, fotografické výstavy či malé kavárny), než dojdete nahoru a užijete si výhled do okolí.
 

Zdroj: www.google.com

 

Zdroj: www.google.com

 

Zdroj: www.google.com

 
Čajový trh

SH je město kosmopolitní – najdete tu spoustu západních restaurací a barů, ale klasickou čajovnu aby tu člověk pohledal. Nebo pokud si chci pořídit nějaký pravý čínský čaj, kam mám vůbec jít? Ve francouzské koncesi je malých obchůdků s čajem dostatek, ale málokdy si v nich můžete vychutnat klasický čajový rituál. K tomuto účelu slouží čajové trhy. Po městě jich je více, jeden z nejlepších a největších je Tianshan Chacheng. Je to komplex několika vícepatrových budov, v nichž je řada malých obchůdků, které nabízejí v podstatě pořád to samé; čajové konvičky, hrníčky, rozmanité druhy sypaných i lisovaných čajů, příslušenství k pití čaje. A právě čajový rituál se všemi “serepetičkami” okolo je hrozně zajímavé zažít. Trvá přes hodinu, je zdarma (za předpokladu, že si po jeho skončení na místě nějaké ty čaje koupíte) a během něj ochutnáváte 10-15 druhů čajů. Některé druhy se zalívají vroucí vodou, některé vodou s teplotou 85 stupňů; některé jsou dobré hned s prvním nálevem, některé až třeba se třetím. Při opakovaných nálevech se v čaji objeví vždy jiná chuť. Ochutnává se z malých čajových hrnečků, ze kterých by se měl pít i doma (žádné půllitrové škopky:-D) a sluší se čaj nejprve “očuchat”, pak se lehce napít a poválet čaj po jazyku . Skoro jako ochutnávka vína:-). Nám nejvíce chutná čaj bílý, mléčný Oolong a černý. < &lt