Malá vesnička, kterých je u nás po republice spousta. Přesto je mému srdci nejmilejší. Narodila se zde před 100 lety moje babička. Rodiče zde v 70. letech minulého století postavili chatu a já sem jezdím od svého útlého dětství, tedy skoro již půl století.
Každé letní prázdniny jsem trávila zde. S rodiči, prarodiči, dětmi od vzdálených příbuzných, ale i těmi, které zde v té době žily. Zažívali jsme zde tolik dobrodružství. Od časného rána až do noci jsme běhali venku. Hráli si na dvorcích, stavěli domečky v lese. Se síťovkou chodili dolů do vsi do Jednoty na nákup. Někdy i 2x denně, neb ráno vozívali mléko a pečivo, odpoledne pak dojel uzenář s těmi nejvoňavějšími libereckými párky, které se hodily na opékání.
V té době většina lidí zde pracovala v zemědělství, byl zde kravín, fungovala prodejna potravin a hospoda. Z toho všeho zbyla jen ta hospoda. Ještě před zhruba 10 lety to vypadalo, že vesnice pomalu vymře. Ale v posledních pár letech sem přišli mladí lidé a pomalu zakládají své rodiny. Tak snad se jim tu bude dobře žít a snad i jejich děti tu jednou budou zažívat taková dobrodružství, jaká jsme mohli zažívat my.
