Dnes jsme si odpoledne s manželem udělali procházku na Stříbrník, který se nalézá jen zhruba 5 km od našeho bydliště. Toto místo leží zcela mimo “civilizaci”. To snad pro ty, kdo by měl dojem, že bychom v tuto dobu neměli nikam chodit a s nikým se nestýkat. Za celou dobu jsme nepotkali ani živáčka.
Stříbrník (507 m n. m.) je vrch v okrese Liberec, ležící asi 1 km jihozápadně od Žibřidic.
Je to výrazný neovulkanický suk s vrcholovým skalnatým hřbítkem směru SZ–JV, podmíněným vypreparovanou výplní žíly z olivinického čediče, se skalkami a mrazovými sruby v sloupcovitě odlučné hornině, vytvářející ve svém průřezu neobvyklé nepravidelné mnohohrany (tři morfologicky výrazné, samostatně vzniklé a vůči sobě paralelně posunuté vrcholy). Jsou zde též tufové aglomerace a kontaktní metamorfózy podložních pískovců a slínovců. Vrch je částečně zalesněný převážně smrkovými porosty, při vrcholu jsou křovinné formace (včetně jednoho jedince tisu červeného). Úpatí je zorněno.[2][3]
Ze zpřístupněné vrcholové skalky je kruhový rozhled na Ralsko, Ještěd, prakticky celé Lužické hory aj. Pod vrcholovou skálou je chatka.
Vrcholová partie byla v roce 1968 vyhlášena za přírodní památku Stříbrník, spravovanou od roku 2003 Libereckým krajem. Nachází se zde hnízdiště výra velkého a krkavce velkého.
Na vrchol vedou tři cesty. Od severu ze Žibřidic to je zeleně značená turistická stezka vedoucí přes pole a kolem jelení obory, ze západní části obce je to žlutě značená stezka, jdoucí po svahu Pěnkavčího vrchu a dále na vrchol Stříbrníku a poslední nejdelší přístup je od jihu z obce Útěchovice po zelené značce přecházející přes sousední Útěchovický Špičák (499 m).
