Na přelomu 16. a 17. st. se začínají na původně jednoduchých náhrobcích objevovat plastické symboly a znamení rodů, jmen, stavů a povolání. Praha je jediným místem v Evropě, kde se ve větším počtu zachoval symbol čtyřstěnné tumby (domku) z období baroka. Převažují zde také vinné hrozny, které značí symbol plodnosti a moudrosti. Také se velice často objevují symboly pokladniček – dobročinnost, nebo šesticípá Davidova hvězda. K původu a rodu zemřelého patří např. žehnající ruce (potomci chrámových kněží), konvice s mísou nebo hudební nástroje (potomci pomocníků z kmene levitů), dále symboly zvířat jako osobní nebo rodinná jména (lev, vlk, husa, kohout aj.) a reliéfy nástrojů jako symbol povolání (hmoždíř – lékárník, nůžky – krejčí, housle – hudebník apod.). Texty nesou často kromě základních údajů i rozmanité chvalořečení i jiné zajímavé údaje o mrtvém.
Nejvýznamnější osobou pohřbenou na Starém židovském hřbitově je bezesporu velký náboženský učenec a pedagog rabi Jehuda Liwa ben Becalel, zvaný rabi Löw (zemřel roku 1609), s jehož postavou je spojena i pověst o vytvoření umělé bytosti – golema. Nachází se zde však řada dalších známých židovských osobností, například primas Židovského města Mordechaje Maisela (zemřel roku 1601), renesanční učenec, historik, matematik a astronom David Gans (zemřel roku 1613), vědec a polyhistor Josef Šalom Delmedig (zemřel roku 1655) a rabín a sběratele hebrejských rukopisů a tisků David Oppenheim (zemřel roku 1736).
