Návštěva Sloupsko-šošůvských jeskyní: Cesta do Pravěku a Pohádkového Světa
Sloupsko – šošůvské jeskyně
Tak jako byl kdysi nadšen samotný císař František I. návštěvou těchto jeskyní, tak i my jsme byli ohromeni jejich majestátností a nádherou.
Vchod do jejich první části, nazvané podle nedaleké obce Sloup, leží kousek od silnice. Tam jsme přijeli autobusem společně s celou skupinkou z dětské léčebny Ostrov u Macochy a společně s nimi jsme absolvovali celou exkurzi. Ještě předtím jsme se ale fotili na prostranství před jeskyní a děti po sobě házely barevné listí. Inu, podzim.
Samotné jeskyně jsou obrovské. Kdysi dávno zde bydleli neandrtálci a pleistocenní (slovy laika „hodně dávný“) medvědi. Dokonce je zde k vidění i kostra jednoho takového medvěda a ten je už pořádně veliký. Žily zde i hyeny, a jednu takovou napodobeninu s krvavou kostí před sebou jsem si fotila hned na začátku výpravy.
Pozor. Jsou tam netopýři. Ti tam volně visí a zdá se, že skupiny procházejících návštěvníků je jen tak nerozhází. Aby měli aspoň v zimě klid, tak se Sloupská část jeskyní v zimě uzavírá. V zimě vstup zakázán, netopýři mají zimní klid. Proč nejsem netopýr?
Vstupním portálem a chodbou jsme se dostali do jeskyně Nicové, jejíž název je odvozen od nickamínkové výzdoby na stěnách. Odtud trasa pokračovala do Eliščiny jeskyně s překrásnou krápníkovou, sintrovou a nickamínkovou výzdobou. Pro svojí vynikající akustiku je příležitostně využívána pro koncerty komorní hudby nebo ke konání svatby. Tak to je můj sen, svatba v jeskyni.
Cesta podzemím vedla prokopanou chodbou do nejrozsáhlejší části jeskyní a to do Starých skal. Ty začínají mohutnou Gotickou chodbou, na jejímž konci je 65 metrů hluboká Stupňovitá propast. Dalším zastavením je Kolmá propast, z níž se vystupuje do prostor objevených prof. Karlem Absolonem v roce 1900. Klenotem těchto partií a celých jeskyň je Nagelova propast.
Nagelova propast je nejmohutnější podzemní propastí v České republice.
Od Nagelovy propasti vede trasa k Trámové chodbě, která přechází ve 260 metrů dlouhou Stříbrnou chodbu. Ze Stříbrné chodby byla prokopána spojka do prostor Šošůvských jeskyní, které nejsou tak rozměrné jako Sloupské, mají však bohatou a zachovalou krápníkovou výzdobu.
A pak jsme vešli přímo do Brouškovi pohádkové síně s unikátním stalagmitovým útvarem „ Svícen“ a byla krásná jako pohádka sama.
Další cesta vedla do Riegrovy síně a vyvrcholením celé prohlídky se stala Černá propast, takže jsme plynule přešli z pohádky do propasti.
Samotný závěr patřil k expozici o životě člověka dávného neboli pračlověka, čehož nyní náležitě využívám při přípravě do školy na hodiny Vlastivědy, při které pátá třída probírá dobu kamennou.
„ Jen si vzpomeň, jak tam ti lidi pravěcí žili a jak křesali oheň.“
foto: Eva Kuntová
