Některé dárky učitelé „zabavili“ s tím, že je budou v průběhu školního roku dávat těm dětem, které se budou hezky chovat a které budou ve vyučování aktivní. Věřím, že následující rok budou svěřenci svým učitelkám dělat jen samou radost ;-). Co pro nás může vypadat zvláštně je, že ačkoliv postrádají ve školách základní učební pomůcky, tak děti chodí do škol upravené ve školních uniformách se sněhově bílými košilemi. Základní školní docházka je na ostrově zákonem povinná. Děti z pobřeží školu navštěvují pravidelně, jelikož jejich rodiče mají mnohem lepší podmínky zajistit jim obživu (ryby a další mořské plody, velké množství ovocných stromů) než ti, jež žijí ve vnitrozemí. Tam děti místo pravidelného docházení do školy pomáhají rodičům na polích.
Zanzibar jsem navštívila spolu se svou maminkou, zdravotní sestřičkou. Ta naopak, po minulých zkušenostech z návštěvy místní porodnice, dala dohromady základní zdravotnický materiál jako jsou obvazy, rtuťové i digitální teploměry, injekční stříkačky a jehly, náplasti, tabletky a kapky proti bolesti aj., jež jsou u nás volně dostupné, ale pro zdejší zdravotní personál představují nedostatkové zboží. Původní budova porodnice byla krásně opravena. Oběma se nám tedy objevil úsměv na rtech. Ten nám zmizel poté, co jsme se od právě procházejícího mladíka dozvěděly, že nemocnice byla z této nově krásné opravené budovy přestěhována nedaleko. „Novou“ porodnici jsme navštívily a nevěřily vlastním očím. Porodnice se nacházela v mnohem horších podmínkách než ta před třemi lety při naší první návštěvě. Se značným zklamáním a smutkem jsme přítomným maminkám rozdaly alespoň roztomilé ponožky a několik bryndáčků pro jejich miminka. O maminky, které v místní porodnici rodí, se nestarají zdravotní sestřičky, ale řádové sestry. Doktor zde dojíždí jednou za tři týdny. Vděčnost řádových sester a maminek za tyto „dary“ byla nepopsatelná.
