Souostroví Zanzibar se nachází v Indickém oceánu a je tvořen hlavním ostrovem Unguja, který je často samostatně označován jako Zanzibar, dále ostrovem Pemba a několika dalšími menšími okolními ostrůvky. Tato autonomní země vytváří spolu s Tanganikou jednotný stát Tanzanie. Zanzibar proslul zejména pěstováním nejrůznějšího koření, znám je ale také jako „země otroků“. Otroctví zde bylo zrušeno v roce 1873 za výrazné podpory cestovatele Davida Livingstona. Hlavní město Zanzibar City se nachází na ostrově Unguja a jeho stará část, nazývána Stone Town, byla pro svou malebnou architekturu prolínající arabský, africký, evropský a indický vliv, zapsána na seznam kulturního dědictví UNESCO. Město je známo také díky Freddie Mercurymu, který se zde narodil.
Na Zanzibaru jsem měla možnost strávit nezapomenutelné chvíle s lidmi z vesničky Uroa. Ač žije většina z nich pouze v chatrčích uplácaných z hlíny nebo palmových listů, bez přívodu elektřiny, vody (pitnou vodu čerpají z vesnické studny) a sociálního zařízení, nepotkáte tu člověka, který by se mračil nebo vás nepozdravil veselým zvoláním „jambo“ (rozuměj Ahoj). Když projíždíte místní krajinou, máte pocit, že se zastavil čas někde ve Středověku. Těmto lidem však přesto máme co závidět. Neznají stres z nedostatku času, neví, co je to pracovní vypětí, závist, dokonce neznají pojmy jako jsou xenofobie či terorismus a netuší, co znamená náboženská nesnášenlivost. Doufejme, že jim tato „pozitivní“ neznalost ještě dlouho vydrží.
Zanzibar jsem navštívila již podruhé, a v rámci své druhé návštěvy jsem se rozhodla udělat místním dětem radost a obdarovat je alespoň malými dárky. Proto jsme společně s kolegy z Domu knihy Ostrava uspořádali sbírku, ve které jsme nastřádali poměrně značné množství nejrůznějších knížek pro děti, dále leporela, omalovánky, pexesa, samolepky, propisky, pastelky, fixy, zápisníčky, sešity, plyšáky, píšťalky (tolik důležité pro nejoblíbenější aktivitu místních chlapců, a tou je hraní fotbalu), vytvořili jsme rovněž placky a magnetky s dětskými motivy a logem naší společnosti, které si děti ihned připnuly na svůj školní úbor, popřípadě aktovky.
Sbírka byla předána místní základní a střední škole ve vesnici Uroa. Děti byly dárky doslova uchváceny. Tyto drobnosti vykouzlily na jejich tvářích nepředstíranou radost, pro nás naprosto nepochopitelnou. Ihned zkoušely všemožné barvičky pastelek. Mnohé z barev vůbec neuměly označit, jelikož je neznaly. Ptaly se, co jsou to v těch omalovánkách a knížkách za podivné obrázky. A tak se dozvěděly, co je sněhulák, že v nějaké daleké Evropě bývají tuhé zimy a že během té zimy padá bílý prášek, jež se nazývá sníh a z něj se ten bílý panák staví. Udivovaly se nad obrázky jelena, srnky, divokého prasete, krocana a dalších pro ně „podivných zvířátek“. Nadšení jim z očiček jen sršelo.
