Divadlo J. K. Tyla je hlavní divadlo v Plzeňském kraji a důležité kulturní centrum města Plzně. Má tři scény, Velké divadlo, Nové divadlo a Malou scénu. Novorenesanční divadlo patří mezi významné nemovité kulturní památky města. Kapacita sálu je 444 míst.
Budova Velkého divadla byla postavena v roce 1902 a patří mezi významné nemovité kulturní památky města. Jejím projektantem byl architekt Antonín Balšánek (mj. autor Obecního domu v Praze), autorem opony je jeden z nejvýznamnějších českých malířů z přelomu 19. a 20. století Augustin Němejc.
Divadelní představení v Plzni se objevila již koncem 18.století. České divadlo se hrálo od roku 1818 ve velké síni radnice, v hostinci U zlatého orla, U arcivévody Ferdinanda a U bílé růže. Protože tyto místnosti nestačily, chtěl purkmistr Kopecký upravit pro divadelní účely obecní dům. Začalo se s adaptací, ale brzy radní došli k závěru, že tyto prostory pro divadlo nestačí (1829 bylo divadlo zbouráno). Poté tedy vznikla myšlenka postavení nového divadla.
Zvláštní divadelní budovu má Plzeň od roku 1832. Byla postavena podle návrhů Lorenza Sachettiho na rohu nynější Riegrovy ulice a sadů Pětatřicátníků. Poprvé se zde hrálo 12. listopadu 1932, první české představení až 18. ledna 1835. Budova byla předána bezplatně k provozování právovárečnému měšťanstvu, od roku 1857 se stalo divadlo opět majetkem obce. V roce 1863 došlo k menším úpravám. Hned po vystavění nového divadla byly pronajaty ve vedlejším domě dvě místnosti na šatny, 1867 koupila obec celý dům pro divadelní potřeby.
V roce 1890, kdy měla Plzeň 50 221 obyvatel, už divadlo jejím potřebám nestačilo. 1894-1895 byla pojata do plánu stavba nového divadla. Budovu projektoval architekt Antonín Balšánek. Jeho konzervativní projekt získal v soutěži až čtvrtou cenu, ale vítězné projekty se zdály zástupcům města příliš „vídeňské“ Povolení ke stavbě bylo vydáno v lednu 1899, Velké divadlo bylo otevřeno v září 1902.
