Turistika patří k jednomu z mých koníčků a obzvlášť v letním období se snažíme s partnerem navštěvovat pro nás neznámá místa. Jako malý cestovatelský handicap jsme brali to, že jsme dosud nebyli na Sněžce, nejvyšší hoře naší země. A proto, když se naskytla možnost odjet na čtyři dny do Krkonoš, neváhali jsme ani chvilku. Samozřejmě, že není možné za tak krátkou dobu prozkoumat celé pohoří, proto jsme si vybrali jen pár nejznámějších míst.
Pec pod Sněžkou
Nejvýznamnější a největší středisko lyžování a turistiky se nachází ve východní části Krkonoš, položené v hlubokém údolí řeky Úpy pod nejvyšší českou horou Sněžkou, na niž odsud vede lanovka. Město je plné krásných penzionů,hotelů, restaurací a také lidí kteří jsou úplně všude. V přírodě, na ulici i v hospodě. Pokud se vám chce stát ve frontě na lanovku, která se vine jako nekonečný had, zajisté spatříte nádherná panoramata :-). Ti odvážnější vyběhnou raději po svých…
Špindlerův mlýn
Moc nás zajímalo místo, které je vyhledáváno našimi celebritami v zimním období nejen k radovánkám zimním, ale i nočním… Horské středisko s typickou původní architekturou je příjemným místem a nepřišlo mi tak honosné jako Pec. Prostě pohoda,turistů tak akorát, potkali jsme i Krakonoše. Celebrity žádné, dorazí patrně až na lyže 🙂
Dvorská bouda
T
ady jsme byli ubytovaní. Klasická stará horská chata, která hodně pamatuje,ale s úžasným výhledem do krajiny, protože se nachází v 1313 m. n.m.. Na výšlapy se nám z takového stanoviště vyráželo snadněji. Turistické trasy si každý zvolí podle náročnosti a chuti. Vše dobře značeno. A na Sněžku co by kamenem dohodil – 7 km.
Sněžka
Před cestou do Krkonoš jsem přečetla spoustu tipů a recenzí. Tak jsem se dozvěděla například, že turista putuje nahoru i dolů s davem, že tato hora je jeden velký Václavák, plný neukázněných turistů především z Polska a Německa, je tam šílený vichr a zima… atd. Abychom si nešlapali s ostatními poutníky na paty, vyrazili jsme na cestu brzy ráno. Až po Luční boudu jsme šli sami, užili si východ slunce, probouzející se přírodu i zvířátka. Balzám na duši. U polských hranic se vynořili sousedé turisté, ale v nevelkém počtu. Takže finální výstup byl také v pohodě a na samém vrcholku nás bylo asi 7 statečných kochajících se nádherným výhledem. Nebyl moc silný vítr ani zima. Prostě pohoda. Poštovna i restaurace byly samozřejmě ještě zavřené ale to nám nevadilo. Pořídili jsme rozsáhlou fotodokumentaci a rychle dolů, než začne provoz lanovky, která přiveze ty davy turistů.
Modrofialové království
Milovníci borůvek si v tomto čase přijdou na své stejně jako já. Všudypřítomné keříky obsypané tímto úžasným ovocem se na nás jen smály. A já na ně. Sbírat je ve velkém by se nám asi nechtělo, ale jen tak trošku, paráda. V restauraci Na rozcestí jsme pak ochutnali typický krkonošský borůvkový knedlík. Byl přes celý talíř a byl úžasný!
Zazvonil zvonec… a výletu je konec…
Protože všechno jednou končí, jdeme ještě krátkou túru po okolí a pak zabalit. Ráno vyrážíme domů. Do Krkonoš se určitě někdy vrátíme, a na delší dobu. Je tu totiž opravdu nádherně.
A jeden tip na závěr.
Na zpáteční cestě na Moravu jsme náhodně zastavili v Litomyšli ve stylové hospůdce U medvěda, kde opravdu výborně vaří. O jejich suppě aztece se mi i zdá… Tak se tam klidně stavte, stojí to za to!
A jedno příjemné zjištění:
Při toulkách Krkonošským národním parkem jsme nikde nezaznamenali pohozené odpadky. Opravdu ani jeden. Kromě papírků nutně potřebných, když nás to chytne..Ale ty jsou v pohodě. Takže je vidět, že turisté si přírody váží, a z toho mám radost.
Kéž by to tak bylo všude.
