Ketkovice leží na východním okraji geomorfologického celku Křižanovská vrchovina, v podcelku Bítešská vrchovina, na jižním okraji okrsku Jinošovská pahorkatina. Prochází jimi silnice druhé třídy č. 393 Rapotice (3 km severně) – Ivančice (10 km jihovýchodně). 10 km severozápadozápadně leží dále Náměšť nad Oslavou.
Ketkovice byly s Ivančickem 1. července 2006 začleněny do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje jako 1. část jeho etapy 3B.[8] Obsluhuje je autobusová linka č. 430 (729430) z Ivančic přes Oslavany, Čučice, Ketkovice a Sudice (pouze část spojů) do Rapotic (již kraj Vysočina), kde se nachází železniční stanice na trati 240 Brno – Jihlava. Počet spojů je ustálen na 12 párů ve všední dny, o víkendech a svátcích 3. Vedle hlavní zastávky na návsi je v Ketkovicích také zastávka „Ketkovice, kovárna“ (asi 400 m severozápadně).
První písemná zmínka o Ketkovicích je ve středověkém opisu zakládací listiny třebíčského kláštera, která měla pocházet z roku 1101 (některé prameny uvádějí 1104, kdy byl vysvěcen klášterní kostel), kde jsou uvedeny (písařskou chybou jako Redkovici, v některých pramenech Kedcouici) mezi řadou dalších obcí darovaných klášteru do vlastnictví; opis je označován za falzum, ale dobová existence obcí není zpochybňována. Do roku 1880 byly osadou obce Čučice ležící 2,5 km jihovýchodně; spadaly do hejtmanství Třebíč a okresu Náměšť nad Oslavou, při sčítání lidu 1890 měly 593 českých obyvatel a 4 německé.[3] Německy se nazývaly Kettkowitz nebo Ketkowitz.
V letech 1949–1960 Ketkovice patřily do okresu Rosice, poté Brno-venkov.[2] Od ledna 1986 byly spolu s blízkými Čučicemi, Biskoupkami a Novou Vsí přičleněny k městu Oslavany, ale v listopadu 1990 se tyto obce opět osamostatnily.[4] Ketkovice spadají do správního obvodu obce s rozšířenou působností Ivančice, matriční úřad je v Oslavanech.
V roce 1996 získaly Ketkovice vlajku a znak; jsou na nich šestizubé hrábě, bývalý erb pánů z Levnova.
