Při toulkách po Jizerce jsme samozřejmě došli i k této vzácné lokalitě.
V roce 2012 byla velká část jizerskohorských rašelinišť zařazena mezi mokřady mezinárodního významu pod názvem Horní Jizera v rámci takzvané Ramsarské úmluvy.
Rašeliniště vznikla na příznivých místech – prameništích, v prohlubních, na nepropustném podloží mezi lesy, které vyrostly po poslední době ledové na území dřívější severské tundry. Z ní zde zůstaly druhy rostlin, které dnes najdeme běžně ve Skandinávii. Dávno před příchodem lidí do jizerských lesů zaujímala rašeliniště, ukrytá v lesích a chráněná před vnějšími vlivy, mnohem větší plochy než dnes.
Rašeliniště Jizerky se rozkládá na prameništi říčky Jizerky nad stejnojmennou osadou a pro turisty je zpřístupněno povalovým chodníkem a plošinou s rozhledem na Vyhlídkovou louku s jezírky i dominantu Bukovce v pozadí.
Rašeliniště obývá velké množství bezobratlých živočichů – atraktivní jsou například vážky, brouci nebo motýli. Z obratlovců zde žijí hlavně ptáci, kteří potřebují volné nezalesněné plochy a klidné prostředí. Na rašelinných loukách hnízdí po návratu ze zimovišť v Africe bekasina otavní nebo vzácný jeřáb popelavý. Dnes je významným druhem rašelinišť tetřívek obecný, jeden z druhů chráněných v Ptačí oblasti Jizerské hory.
Hlavní rostlinou je mech rašeliník, který je známý v desítkách druhů, v českých Jizerských horách jich ale roste pouze několik.
Nejzajímavější jsou ale druhy rostlin, které jsou v našich zeměpisných šířkách vzácné: keříčky klikvy bahenní s růžovočervenými kvítky a červenými bobulemi plodů nebo kyhanky sivolisté vypadající jako miniaturní rododendron, ojedinělý, kořenitě vonící a bíle kvetoucí rojovník bahenní či drobné šíchy – černá a oboupohlavná s černými kuličkami plodů. Symbolem rašelinišť může být masožravá rosnatka okrouhlolistá, lapající do svých lístků hmyz. Nápadně působí chomáčky suchopýrů, pokrývající větší plochy jako bílé koberce.
