Má očekávání jsou na nejvyšší příčce, přejíždíme do srdce Evropy Eurovlackem, ČD by se propadla hanbou, kéž by aspoň tisíckrát.
Já vinař, jsem ihned ošálena belgickým pivem. S názvy podniků se tam nepářou, každý druhý se jmenuje Delirium.
Poté co jsem ochutnala pivo, růžového slona, v Deliriu, jsem přestala být rozčarovaná z multikulturního složení populace. Přestala jsem myslet i na muslimku, co nám v lékárně prodala náplasti.
Trochu mě zarazil slavný belgický panáček..Manneken Pis. Byl malý..za mřížemi a oblečený. Myslím, že stejnou návštěvnost by si zasloužila i čůrající holčička a potkali jsme i čůrajícího psa, bronzového samozřejmě. Kdopak to věděl,že má Belgie takové čůrající trio..??!
Muzeum komiksů mě nadchlo moc moc moc, komiksy všeho, od Batmana přes erotické romány a všechny druhy pohádek. Mohli by mi skoro platit hodinový tarif za vybírání pohlednice s Tintinem.
Atomium a Minipark Europe jsem odkulhala, protože puchýř na malíčku a zákon schválnosti si vás najdou i v zahraničí.
Musím si někde najít na internetu, jestli indové mají nějakou zvláštní etiketu, jednomu totiž u Atomia vypadávaly oční bulvy, při pohledu na nás ležících v trávě. Uctívají trávu? Nebo si na veřejnosti nezouvají boty? Divný pocit, zachránily to odpoledne pralinky, pět krabiček se do batohu nějak vejde a mohly jsme se těšit na vlak typu TGV směr Paříž.
Jo a to pivo..nebylo žádné,které by nám nechutnalo..u mě nepivaře, především. Pár lahvinek se nám vešlo na cestu do toho nafukovacího batohu.
