V oblasti českého Slezska býval Edelštejn hradem s nejmodernějším opevněním. Hrad býval mohutnou pevností s hradbami, baštami a věžovitými branami. Hrad byl také obehnán příkopem a mohutným valem, na přístupové jižní straně dokonce dvojnásobným. Jeho dominantou byla mohutná válcová věž – dnes je z ní patrný pouze suťový kužel. Za věží, v západním rohu jádra, stál velký dvouprostorový palác. Do dnešních dnů se z kdysi mohutného hradu dochovaly základové zdi hradeb, zřícenina okrouhlé věže, zbytek nárožní bašty, příkopy a valy.
K Edelštejnu se dostanete čtyřkilometrovou procházkou po modré značce ze Zlatých Hor a sedmikilometrovou cestou také po modré z Rejvízu.
Z historie hradu: v historických pramenech vystupuje Edlštejn poprvé za dramatických okolností roku 1281, kdy opavský kníže Mikuláš, nemanželský syn Přemysla Otakara II., vyzval jeho držitele – bratry z Linavy, aby poskytli vratislavskému biskupovi Tomášovi II. náhradu za ničivé vpády do jeho držav. Když neuposlechli, Edelštejn jim odňal a dal jej i s doly do zástavy biskupovi. Za bojů, které brzy poté vypukly mezi vratislavským knížetem Jindřichem IV. a biskupem Tomášem II. byl Edelštejn jednou z hlavních příčin sváru. Další rozbroje o hrad a přilehlé území vznikly roku 1339 mezi králem Janem Lucemburským a opavským knížetem Mikulášem II.
Když do Slezka roku 1428 přijeli husité, dobyli Hlucholazy, ale Edelštejn neobléhali. Brzy poté se na hradě sešli přední vůdcové protihusitského odporu vratislavský – biskup Konrád, velmistr křižovníků kníže Ruprecht a opavský kníže Přemysl k poradě o válečné situaci. Po smrti opavského knížete si dědictví po něm rozdělili jeho čtyři synové, přičemž Edelštejn připadl Mikuláši IV. Z dalších významných majitelů hradu stojí za zmínku Mikuláš Opolský, Jiří z Poděbrad nebo Jan ze Žerotína. Ten však často přepadával kupce cestující na Moravu, a proto vratislavský biskup Jošt z Rožmberka v červenci roku 1467 hrad dobyl. Vzhledem k mohutnosti opevnění hradu je pravděpodobné, že Edelštejn padl zradou zevnitř. Z obavy, aby se tato cenná pevnost opět nedostala do rukou stoupenců krále Jiřího, nechal biskup hrad rozmetat. V rámci konečného narovnání vyplatilo biskupství dědicům krále Jiřího za zničený hrad a jeho okolí 210 hřiven úroků a 1600 uherských zlatých. Tím se Edelštejn dostal natrvalo do držení vratislavského biskupství, ovšem již jen jako ruina.
