Jsou místa, kam se rádi čas od času opět vracíme a jedním z takových je i Kuks. Je pravdou, že od naší minulé návštěvy uběhlo již dobrých 19 let (člověku se tomu nechce ani věřit), ale vzhledem k tomu, že nejmladšího syna jsme tenkrát měli na sportovním kočárku a on letos oslaví 22. narozeniny, bude tomu tak.
Za tu dobu se jak okolí, tak samotný areál hodně proměnil a to rozhodně k lepšímu. První změnu jsme zaregistrovali hned při příjezdu a to, že původní parkoviště již svému účelu neslouží, autem se nedá již dostat přes řeku. Krásně opravené jsou i budovy v samotném centru obce.
Ovšem největší a nejkrásnější změna nás čekala v zámecké bylinkové zahradě. Tu si z minulé návštěvy vůbec nevybavuji, pokud byla, tak rozhodně ne takto krásně udržovaná – no a jak jsem se dočetla, vybavuji si to správně, současná podoba bylinkové zahrady vznikla rekonstrukcí v letech 2013-2015.
V současné době je dvanáct ze šestnácti čtverců osázeno mnoha druhy rozličných bylin a léčivek, což čítá dohromady 144 záhonů. Lepšímu vzhledu zahrady napomohla i rekonstrukce sušárny a demolice zastaralého nevzhledného skleníku.
Dominantou zahrady je socha velkého Křesťanského bojovníka z dílny Matyáše Bernarda Brauna vytvořená roku 1732. Socha původně stávala na západním okraji Nového lesa, a bojovník měl být výstrahou žirečským jezuitům, se kterými F. A. Špork vedl dlouhý spor o vybudování Křížové cesty od Žirče k Betlému.
Po obou stranách vidíme dva štíhlé obelisky, jež stávaly kdysi na lázeňském rejdišti na labském břehu; jehlany nesly původně polychromované (barevné) sochy Pravdy a Spravedlnosti.
Středovou cestu zahrady lemuje třináct již silně oprchalých soch svobodných umění, živlů a ročních dob (Bartoloměj Zwengs, po r. 1701). V pravém rohu zahrady spatřujete sochu Anděla Gloria, která pochází z Betléma, ze skupiny Narození Páně. V pravé ohradní zdi hospitálu jsou zabudovány fragmenty andělíčků zvaných Putti. Pod přístřeškem u západního východu ze zahrady dlí socha sv. Jeronýma s lebkou.