Když jsem jako malá projížděla Vítkovicema, padala na mne deprese, připadala jsem si jako v nějakém železném, nepřátelském městě, chvílemi jsem se i bála. V době studií jsem tam chodila na brigády a jen doufala, že se to jednou snad změní. Všude smrad, kouř. Dnes je ale vše jinak. Díky bohu. Vítkovice se staly návštěvním, hodně navštěvovaným místem. Je to naprosto skvělé, jak se toto ponuré místo dokázalo změnit v nádherné, turisty vyhledávané místo. Festival střídá festival, Je super, že se toto stalo a Ostrava se zpřístupnila všem. Ocelové město se otevřelo, jeho srdce pořád bije. Již mnoho let žiji na jižní Moravě a ta má taky hodně “do sebe”. Jsem pyšná, jak se Ostrava změnila otevřela všemu – kultuře. Dnes je to nádherné, pyšné a zelené město. A já jsem pyšná, že odtud pocházím. A – hodně se mnou cloumá nostalgie.nevím sice proč, ale čím jsem starší – tím víc.
