Délka kanálu činí 24,2 km a šíře dosahuje dvou i více metrů. Postupem času na stoce přibylo 13 stavidel a 35 mostů. Místo rozemílání rudy v moždířích nebo v ručních mlýnech se rozběhly rudné mlýny a pucherny na vodní pohon, takže lidská energie byla znásobena vodní energií a hornictví se mohlo rozvíjet v širším měřítku. Nejen horníci využívaly nové stoky – od roku 1547 se začalo plavit dřevo. Dlouhá stoka sice zaváděla do slavkovského údolí mnohem více vody, ale nadále s ní bylo nutné šetřit. Za tím účelem byly vydány směrnice stanovující podmínky pro rozvod vody řízený hlavním stavidlem nad Krásnem v Dílcích. U stavidla stál domek vrchního dozorce, jehož povinností bylo podle nařízeného schématu střídavě vpouštět vodu buď do Krásna a Horního Slavkova na rudné mlýny a vodní kola čerpadel nebo do hutí v Seifertsgrünu. Po třicetileté válce těžba cínu na Slavkovsku postupně upadala. Období meziválečné, ale hlavně poválečné bylo pro Dlouhou stoku takřka smrtelné. Koryto bylo nejprve zúženo částečným zásypem a když v oblasti začaly těžit Jáchymovské doly, došlo k narušení a částečnému zničení drobných vodních děl. Na devastaci díla se podílely také Státní statky, které koryto překládaly k napájení dobytka a na některých místech ho dokonce zaoraly.
Dnes však díky úsilí místních občanů, rodáků a Nadace Georgia Agricoly, region Slavkovský les, je celá trasa funkční a průtočná. V září 2003 zapsalo ministerstvo kultury Dlouhou stoku do seznamu kulturních památek.Procházku po několika úsecích této jedinečné technické památky můžete začít na Kladské nedaleko Mariánských Lázníí. Kolem rybníka tu vede přibližně kilometr dlouhá naučná stezka a jedna z informačních tabulí vám stručně připomene historii a některé technické parametry Dlouhé stoky. Ta vytéká z Kladského rybníka pár kroků odtud a rašelinou charakteristicky červenohnědě zbarvenou vodu dovede krásnou krajinou až do Horního Slavkova.
