VIA DOLOROSA je úzká rušná ulička v Jeruzalémě, kudy měl podle tradice nést Ježíš Kristus svůj kříž na pahorek Golgotu. Je dlouhá asi jen 600 metrů a má celkem 14 zastavení, 9 je jich v uličce a posledních 5 přímo v chrámu Božího hrobu na Golgotě. Začátek je pozvolný, ale asi od 5. zastavení začne strmě stoupat vzhůru. Jednotlivá zastavení jsou označena římskými číslicemi na budovách kolem. Právě tudy procházejí křesťanští poutníci, zastavují se na jednotlivých místech, modlí se a pokračují dál.
Ke klidu a k tichému rozjímání má ale tato “jediná pravá křížová cesta” hodně daleko. Než se dostanete k jejímu začátku, budete se v židovské části města míjet s ortodoxními židy v těch jejich vysokých kožešinových kloboucích a vy si pravděpodobně ponesete v ruce čerstvě vylisovanou šťávu z granátových jablek, kterou jste si koupili na stánku u některého z četných palestinských muslimů. Jsme totiž v Jeruzalémě, městě tří náboženství, a začátek ulice Via Dolorosa je v muslimské části města.
Ulička křížové cesty je nejen úzká a v poslední části dost strmá, ale navíc je plná všudypřítomných muslimských trhovců, kteří vám prodají tolik a takových křesťanských symbolů, především křížů a křížků, kolik jen chcete. Od příšerných umělohmotných kýčů až po hezké kvalitní růžence.
Na vrcholku Golgoty kolem chrámu Božího hrobu je hlava na hlavě. Proplétáte se mezi stánky, všude jsou zahrádky různých restaurací, jídelen a kaváren, lidé odpočívají, obědvají, popíjejí kávu a čaj. Žádné mystérium, natož mystérium související s tou strašlivou smrtí na kříži, se zde nekoná.
Tak je vůbec nějaký důvod, proč si křížovou cestu v Jeruzalémě projít?
Ano! Samozřejmě ano!
Když totiž jdete od jednoho zastavení k druhému, najednou vás to přenese daleko od hluku, pokřikujících trhovců i pachu přepáleného oleje z nějaké jídelny. A vy v duchu skutečně vidíte toho člověka, který na sebe vzal těžký kříž a vleče ho do kopce. Slyšíte Piláta, jak říká: “Ecce homo”, vidíte Veroniku, která Ježíši otřela krev a pot, slyšíte římského vojáka, jak přikázal Šimonu Kyrenskému, který se právě vracel z pole, aby pomohl Ježíši nést jeho kříž.
Na jedné z mých fotek je ruka položená na skále. V tom místě měl Kristus klesnout pod křížem a o tu skálu se měl opřít. Moje ruka je právě na tom místě. Když jsem to fotila, tak jsem si v duchu říkala, kolik milionů lidí přede mnou udělalo totéž, když na tom místě je v té tvrdé žulové skále malá, vyhlazená prohlubeň.
Tahle malá jamka právě tak na jednu ruku to byl pro mě jeden z absolutních vrcholů mé cesty do Izraele. Jsem moc ráda, že jsem vám o ní mohla napsat právě dnes na Velký pátek, protože si myslím, že v té malé jamce v tvrdé skále se skrývá pro nás pro všechny veliká naděje. A tu všichni potřebujeme. Dnes možná i víc než kdy jindy.
Nejsme na svůj kříž sami.
