Usnadním vám to – nijak. A to je každoroční stav, nejen v době koronaviru.
Před dvěma roky jsem tam na Silvestra a Nový rok byla. V palestinském Betlémě doslova nezaštěkal o půlnoci ani pes. Sice nám číšníci v hotelu dali k večeři “šampaňské”, ale myslím, že Rychlé špunty, co dáváme my dětem, jsou mnohem lepší a také asi mají víc alkoholu… 🙂
Kdyby nebylo několika rozjařených italských důchodců, kteří si zazpívali, tak jsem ani nepoznala, že je půlnoc.
Na Nový rok 1. ledna byl v Izraeli obyčejný pracovní den. Děcka šla do školy, dospělí do práce, ortodoxní židé se šli modlit. Nikde jsem neviděla ani jedinou známku toho, že by to byl něčím výjimečný den. Asi by to bylo tehdy jiné, kdyby připadal Nový rok na pátek jako letos. Ale to by bylo kvůli šabatu, ne kvůli 1. lednu. O šabatu čili šábesu až jindy.
