Cesta na Boubín – kde začít?
Na horu Boubín vede několik přístupových cest. Nejvíce doporučovanou je sice z Kaplice (od jihu), ale my jsme zvolili z Kubovy Huti (od západu), což se ukázalo jako mnohem lepší volba. Cestou dolů z vrcholu Boubína jsme potkávali vyčerpané turisty, kteří směřovali vzhůru k vrcholu hory právě směrem od Kaplice, od jihu, několik z nich se nás dotazovalo, zda je to ještě daleko.
Přístupová cesta z jihu je náročná, velmi kamenitá, strmá, úzká, špatně se po ní jde dolů, natož nahoru. Lepší je volit přístup z Kubovy Huti po modré značce – zprvu asfaltka, široká zpevněná cesta, střední část trasy vede po dřevěných schodech, poté po příjemné lesní pěšině. (V Kubově Huti je placené parkoviště, 50,- na den, jinde zřejmě zaparkovat nelze, neboť vesnička evidentně žije z turismu, je zde asi 15 penzionů.)
Popis trasy
Celková trasa: 25 500 kroků, cca 20 km, 5 hodin (s delšími přestávkami), (24.7.2020).
Kubova Huť (parkoviště), přejít silnici, od rozcestníku po modré značce, cca 5 km až na vrchol Boubínu. Potkali jsme tři rodinky s kočárkem, které brzy poznaly, že se s kočárkem opravdu nahoru nedostanou, protože jejich tatínek není Superman. Asi od poloviny začíná být terén strmější, převýšení 1200 m n.m. je znát, zrychlí se tep a stoupá krevní tlak, dech je rychlejší a hlubší, otékají prsty na rukou.
Basumské louky, 600 m od Kubovy Huti
Vrch Boubína je dosti malý, s několika stoly a lavičkami, asi většinou plně obsazenými znavenými turisty. Nenašli jsme jediné místečko na sezení. Uprostřed se tyčí dřevěná rozhledna, vstupné činí 50,-. Na vrcholu je žulový obelisk s připomínkou návštěvy tehdejšího pražského arcibiskupa v r. 1867.
Z vrcholu Boubína k posezení Na Křížkách: Po modré jsme doslova klopýtali strmě dolů, po kamenech a úzkých pěšinách – přesto je zde klidná, až mystická atmosféra – dokud jsme nedorazili k rozcestníku Na křížkách, kde je krásný velký altán se střechou a dlouhou okrouhlou lavicí. Jelikož z ničeho nic párkrát zahřmělo a spustil se liják, byli jsme ve správný čas na správném místě, svačina i káva chutnaly skvěle. Politovali jsme hromadu turistů, které jsme viděli v šortkách a tílku, neboť se výrazně ochladilo. Asi po 20 minutách liják a bouřka ustaly, tak jsme vyrazili dál.
Od altánu Na křížkách k Boubínskému jezírku: Po modré jsme po asfaltce pokračovali dál, asi po 200 m jsme narazili na zajímavý pomníček, věnovaný pytlákům, nazvaný Křížová smrč, připomínající úmrtí pytláka v r. 1823 a vyvrácení téměř 400 let starého stromu. Je dobře známo, že v té době bylo na Šumavě hodně pašeráckých stezek, mezi panskými lesníky a pytláky doslova zuřila válka, někdy došlo i na zastřelení pytláka nebo hození spoutaného lesníka do mraveniště.
Slejvák nás bohužel chytl znovu, dokonce začaly padat kroupy, tentokrát jsme vzali zavděk úkrytem pod stromy. Po pár minutách se k nám přidali další turisté, kteří si našli schovku pod vedlejším smrkem. Asi po 20 minutách déšť trochu ustal, tak jsme vyrazili dál po modré, až k jezírku.
Boubínské jezírko nás naprosto uchvátilo. Pod dlouhým přístřeškem, ukrývajícím obrovský padlý strom, se krčilo snad 40 turistů, schovávajících se před deštěm. Samotné jezírko s napadanými kládami nás na okamžik uvrhlo do prehistorie, připadali jsme si jako ve filmu „Cesta do pravěku“. Jezírko vzniklo v r. 1836, dosahuje hloubky 4 m, sloužilo k plavení vytěženého dřeva do sklárny v blízké Lenoře.
Zde začíná 4km dlouhá naučná stezka „Boubínský prales“ (založená v r. 1979)kolem oploceného pralesa, jejíž asi 1 km dlouhou část jsme absolvovali, když jsme sem přicházeli po modré značce. V pralese, který je bez zásahu lidské činnosti, se nacházejí smrky, staré 300 – 400 let. Je to největší nedotčená plocha původního lesa ve střední Evropě, rostou zde smrky, jedle a buky. Světově známý Boubínský prales, což je národní přírodní rezervace, je starý přibližně 12 000 let.
Od jezírka k rozcestníku Lom před Soví skálou: Stále po modré k Amortovce (odkud lze sejít po zelené na jih do Kaplice – sem proudí největší davy turistů) až k Lomu před Soví skálou, kde začíná Lesnická naučná stezka.
Po Lesnické naučné stezce do Kubovy Huti: Po zelené jsme se vydali po příjemné Lesnické naučné stezce, kterou tvoří převážně asfaltka, a užívali jsme si klidu bez turistického ruchu. Občasné mírné stoupání a následné klesání bylo zpestřením celé trasy, lemované naučnými texty na cedulích, a bonusem byla osvěžující Chlandova studánka hned u silnice a krásný výhled do údolí. Poslední úsek byl až do Kubovy Huti z kopce.
