Albánie, země na Balkáně, která je stále opředená řadou mýtů a negativních představ. Starší generace má určitě v paměti tvrdý komunismus v zemi s diktátorem Enverem Hodžou, Albánskou mafii.
Mezi lety 1945 a 1990 měla Albánie jeden z nejtvrdších režimů v Evropě a ocitla se v mezinárodní izolaci; nejprve přerušila kontakty se západem a později i s východními zeměmi. Bylo zakázáno náboženství a zničena spousta památek. Paranoidní Hodža rozesel po krajině betonové bunkry, jejich počet se odhaduje na půl až tři čtvrtě milionu. Albánie byla prohlášena za ateistickou zemi a praktikování jakéhokoli náboženství bylo přísně zakázáno.
A doma padla otázka…co jet do Albánie? Nejdříve jsem protočila panenky, oči skoro v sloup. Tak jsem začla trochu studovat na netu a jelo se.
Nabídka byla letecky nebo autobusem. Autobusovou dopravu na dovolenou či poznáváním krás mimo republiku jsem už dávno zavrhla. Jenže? V Albánii je jen jedno letiště a jak jsem zjistila-vlastní ho Rusové. Čím využili komerčně to, že nasadili prý tak vysoké poplatky pro všechny letecké společnosti a nikdo tam nechce létat. A tím je pro letecké společnosti druhá varianta – přistávají v Černé hoře a pak turisty do Albánie dopravují cestovky. Tedy se jelo autobusem, s pocitem že alespoň něco uvidíme. Sedací partie jsem tedy měla naklepané ale čert to vem.
Albánie je na na předních příčkách co se týče korupce. Patří mezi deset nejchudších evropských zemí zemí s polovinou obyvatelstva zabývající se zemědělstvím. Země se potýká s vysokou nezaměstnaností, korupcí dosahující až na nejvyšší místa a organizovaným zločinem. To prostě bude trvat velmi dlouho, než dospějí k lepší pozici ve světě.
Celé pobřeží je zastavěno hotely na kterém ještě prý tak před 15 roky byla jen nádherná příroda. Albánie vsadila na turistický ruch. Hotely pěkné, všude mramor… ale stavební zpracování zoufalé. Nemohu si na nic stěžovat já se všude spokojím s málem. Ale jako všude v jižních státech…krásně upravené zahrady, hotel se uklízel od rána do večera…ALE ZAJDETE PŮL METRU ZA HRANICI HOTELU A BORDEL.
Eletfrikace je tam asi zoufalá v celém státě. Boom při stavění mnoha hotelů a původní vedení to neutáhne. Čili skoro u každého hotelu obrovské kompresory a tím dost velký kravál.
A jsem zpět u korupce. Autobus nás dovezl kousek od hranic mezi Černou horou a Albánií. Prostě zkušenosti na hranicích a tak ani naše cestovky přes čáru nejedou a sváží turisty dodávky či busy albánské. Samopal přes rameno a dej úplatek…jinak si tě vychutnáme.
Durrës bývalo kdysi hlavním městem. Nyní je to Tirana. Ten vliv je tam stále znát, mramorové chodníky, hodně historických budov a skoro jediné auto co tam potkáte je MERCEDES. Auta různých ročníků výroby, od velmi starých po nejnovější modely. protože je tam stále bída, kdo Mercedes – je PÁN!! Jsou prý ochotní prodat vše, jen mít toto auto a někteří ho mají jako obydlí.
Romové…mají své slumy, třeba přímo pod mostem na okrajích města a slouží něco jako technické služby. Vybírají popelnice, kontejnery a hlavně jedno obrovské pozitivum…nedostávají žádné sociální dávky. Snaží se uživit sběrem. Nebo jako potulní prodejci cingrlátek na plážích. A korupce i na Romy…chceš na pláž, davaj úplatek.
Jsou zde vidět obrovské rozdíly v bydlení , honosné vily a opodál chaloupka z hlíny která slouží zároveň jako bydlení i chlívek pro kozu.
A když tam náhodou pojedete…kupte si fíkovou marmeládu a jejich známý Albánský koňak Skanderbeg .
