Jelikož na druhé straně hor, v tehdejším Prusku, ležely zásoby kvalitního uhlí a dalších surovin potřebných pro sklárny na české straně hor, a produkci našich textilek bylo potřeba dostat naopak přes hory do Pruska, započalo se v roce 1899 se stavbou smělého projektu – a to železnice, která by přes Novosvětský průsmyk (886 m. n. v.) propojila obě tyto oblasti a umožnila tak rychlejší a efektivnější výměnu zboží.
Už 29. června roku 1902 byl z Tanvaldu zahájen provoz do tehdejší pohraniční přechodové stanice Grünthal (dnes Kořenov) jízdou slavnostního vlaku a 1. listopadu téhož roku byl zprovozněn i pruský úsek trati z Kořenova (Grünthal) do města Jelení Hora (Jelenia Góra, tehdy Hirschberg).
Obě části trati byly již od samého počátku technicky velmi zajímavé. Zatímco úsek trati na české straně se díky velkému stoupání musel zajistit tak zvanou ozubnicí, pruský úsek byl celý postupně elektrifikován německou napájecí soustavou 15 kV 16,7 Hz. Elektrický provoz byl ale na této trati v roce 1945 ukončen a trakční vedení bylo postupně demontováno.
Technicky nejzajímavějším úsekem trati je bezpochyby jen 7 kilometrů dlouhá část z Tanvaldu do Kořenova, která se honosí mnoha umělými stavbami. Kromě několika mostů a čtyř tunelů (Žďárský 67 metrů, Desenský 252 metry, Dolnopolubenský 166 metrů a Polubenský 940 metrů) se zde v úseku 4,43 kilometru zachovala dvoupásová tzv. Abtova ozubnice (nazvaná podle konstruktéra Romana Apta), s jejíž pomocí vlaky překovávaly z Tanvaldu do Kořenova výškový rozdíl 235 metrů (nádraží Kořenov leží v nadmořské výšce 701 m. n. m.) s maximálním stoupáním až 58 ‰, což je nejprudší stoupání na železnici v České republice.
Ozubnicová kolejnice je jakási třetí “zubatá” kolej uložená přesně uprostřed kolejového pásu, do které se doslova zakusoval ozubnicový věnec umístěný uprostřed osy hnacího dvojkolí buď parních nebo dieselových lokomotiv. Tato část trati spolu s kořenovským nádražím byla v roce 1992 vyhlášena za kulturní památku.
