Začarovaný kruh diet a přejídání

  Nedávno mi jedna kamarádka vyprávěla o nekonečné smyčce, ve které se nachází. Ten kruh dobře znám a také vím to, že je možné v něm v různých podobách být i mnoho let, možná i celý život. Začněme třeba s tím, že držíme dietu, nebo jíme výhradně zdravě. Co se ale stane v momentě, kdy jídelníček porušíme? Domnívám se, že ten člověk, který není chycený ve spleti diet, není na jídle emočně závislý a není v oné nekonečné smyčce zdravého a nezdravého stravování, by porušení režimu prostě jednoduše přešel a jednoduše pokračoval dál. Pro zkušenou dietářku, či závisláka na jídle, je to však konec. Zkušená dietářka, či jedlík závislák zpanikaří, pravděpodobně se dostaví pocity selhání, viny, vlastní neschopnosti a ztráty kontroly, či vůle. Lze vůbec v této chvíli nějak konstruktivně naložit s nepříjemnými pocity? Osobně se domnívám, že pro člověka lapeného v onom začarovaném kruhu to možné není. Pokud již má někdo zkušenost s tím, že mu jídlo pomáhá krotit nepříjemné emoce, tak pravděpodobně jídlo k tomu aby se cítil lépe, použije. Tím se kruh uzavírá, po epizodě nezdravého stravování přichází na řadu opět nějaký zdravý či nízkokalorické režim. Je jen rozdíl v tom, jak dlouho tyto dvě fáze trvají, tedy jak často se střídají. Někdy nám fáze neuváženého stravování vydrží do večera, někdy do pondělního rána, začátku měsíce, začátku roku, konce náročného období, objevení zdravotních potíží, nebo do doby, kdy nám je již těsné oblečení. Není divu, že se mnozí z nás, kteří se točí v tomto kruhu, rezignují a uvíznou ve fázi „je mi jedno co jím.“ Důvody proč jeden malý stravovací přešlap končí přejídáním:

1.

V momentě, kdy je člověk zaplaven spletí nepříjemných emocí, nemusí reagovat zcela rozumově. V náročných situacích, které známe, máme již vytvořený vzorec jednání tak, abychom situaci zvládli rychle a z co nejmenším úsilím. Jídlo může být oním rychlým naučeným řešením.

2.

Pokud již člověk svůj stanovený jídelníček porušil, zdá se, že je to již jedno, prostě to nevyšlo a nyní má dojem, že může jíst, co chce. „Dnes je to již jedno, dieta zase až od zítra.“ Pro lidi, kteří se stále snaží držet, co se jídla týká na uzdě, a jsou na sebe hodně přísní, je to také jedinečná možnost užít si trochu svobody, bez neustálé vysilující sebekontroly.

3.

V momentě, kdy lidé závislí na jídle jedí, cítí se dobře. Není divu, že když přestanou jíst, cítí výčitky a zklamání ze sebe. Je jasné, že je jednodušší jíst dál, tak aby tem okamžik nepřišel.

4.

Porušení stravovacího režimu je z úhlu pohledu některých dietářů velkou chybou. Za chybu je třeba se potrestat, aby se již neopakovala - pak se člověk zbaví pocitů viny a ještě si to tak snad do příště zapamatuje. Jídlem se lze potrestat, ač to možná zní zvláštně. Pokud však například chcete nutně zhubnout a je to pro Vás důležité, dovolit si se přejíst je skutečně trestem, protože si odebíráte něco, po čem toužíte, tedy možnost hubnout. Toto se týká hlavně lidí, kteří mají co dočinění se záchvaty přejídání

  autor: Iva Štarková