Kamarádky po dítěti

V nedávném příspěvku jste si přečetli o šikaně. Dnes se k tomu tak trochu vrátíme. Nejde tak o tu šikanu, ale je určitě jasný, že kamarády jsem neměla.  První kamarádku jsem poznala, když mi bylo 19. Vzala jsem první brigádu, která se mi naskytla... Nebavily jsme se a málem se i porvaly. Ale pak se stalo něco a my jsme si padly do oka. Nebyl by den, kdy bysme si aspoň nevolaly.  A jak je to teď? Píšeme si, zavoláme. Malého bezmezně miluje  Byla u mě, když jsem byla po porodu. O Velokonocích. Přivezla mě dárky. Pořád mě podporuje a já jí. Ví, že tolik času nemám bohužel. Je strašně chápavá, za to ji obdivuji *heart* je to moje srdíčko, moje štěstí, které mi přišlo do života. Nemá lehký život, ale i přesto je strašně optimistická. Já jí mám strašně moc ráda *heart* Je to první člověk, který mi přišel do života a vůbec toho nelituju.