část první - Urvaná ze řetězu!

Jsou to 4 roky, co jsem opustila Prahu, snažila jsem se zabydlet někde jinde a byla jsem pyšná na to, že sem to udělala. Vždycky když sem pak přijela do Prahy na návštěvu, měla jsem peníze (což se před tím moc nestávalo díky mému ex) a cítila jsem se tak nějak pyšně. Upřímně... myslela jsem si, že jsem něco víc, než dřív, ale nebyla jsem. V Londýně jsem nedělala žádnou ,,fancy" práci a ani jsem na tamní poměry neměla hodně peněz. Dřela jsem do noci a někdy chodila domů i ve tři v noci a v 8 ráno začínala. Bylo mi 27 a já měla poprvé pocit, že si můžu dělat, co chci. Můžu si vydělat, cestovat, chodit se bavit, flirtovat a jen tak si hrát s chlapama. To jsem taky dělala.  První dva měsíce jsem v Londýně nefungovala.. a nebýt Barči (s kterou teď cestuju), asi bych skončila bůh ví kde.  Volala sem jí každou druhou noc, že potřebuju někde vyzvednout, nebo že mám nějaký problém, Jak k tomuhle došlo? Musím se trochu vrátit. Můj ex byl blázen do hraní playstationu. A když myslím blázen, myslím, že to hrál denně a to x hodin vkuse.  V té době jsme spolu bydleli, znali jsme se od dětství, takže to byla jasná volba.. nikdo jiný okolo nebyl. Měli jsme dva psy a já se o ně starala.  Jak jsem už zmiňovala jeho ,,drahá" záliba stála hodně peněz a to tolik, že měl dluhy, kam se podíval. Přesně jak už asi tušíte, já platila všechno a on svoje dluhy. A tak to nějak bylo.. x let v tomhle kruhu a pak.. po přistěhování do Londýna jsem byla jak urvaná ze řetězu.