část 2. - totálně poblázněná

Osud tomu chtěl a asi po dvou měsících řádění v Londýně jsem někoho poznala. Bohužel jsem neuměla anglicky tak, abych mu v tu dobu pořádně rozumněla a on si myslel, že jsem v Londýně jen na prázdninách a tak se neozval.  Dny a týdny ubíhaly... Já chodila do práce a pařit, trávila čas s lidma z práce a s kamarády a na něj jsem zapomněla.. ne úplně, ale tak nějak jsem nemyslela, že se ještě uvidíme.  Co čert nechtěl, oba nás přivedl ve stejnou dobu zase na stejný místo. No a druhý den, když jsem se vzbudila, napsal. Začali jsme se vídat a mě zmizel mozek, možná už odešel dobrovolně.  Všechno bylo strašně rychlý. Po třech dnech jsme už byli zamilovaný (nebo aspoň já) a trávili jsme spolu skoro každý den. Ani ne po dvou měsících proběhla první dovolená a představení dcery a rodiny.  Všechno mělo rychlý spád, během pár měsíců proběhlo několik rozchodů a návratů. Jednou po práci jsme se domluvili, že sednu na vlak a přijedu do města, kde střídavě žil a měl rodinu.  Cesta ubíhala a já byla natěšená.  A tak tam stál, nelžu, pokaždý mi poskočilo srdce, když sem ho viděla.  Všechno mělo být perfektní až na to, že jí měl jak z praku. Chtěla jsem to přejít, ale po menší výměně názorů, kdy rozbil stůl v restauraci nás vyvedli ven a já tam stála, koukala a nevěřila svým očím.  Byla jsem v cizím městě, neměla kam jít a on mě tam nechal stát.  Kde je ten perfektní chlap, co jsem potkala před pár měsící? Aspoň jsem si teda myslela, že je perfektní. Když se pro mě laskavě vrátil zpátky a zavolal taxíka, bylo už po půlnoci. Do dnes vzpomínám na chudáka taxikáře, čeho byl svědkem a jak se můj ,,perfektní" přítel choval. Doma to vygradovalo a druhý den jsem si vzala věci a odešla..  ale svoje srdce jsem tam nechala.  Dnes už je ženatý s jinou ženou, ale to předbíhám, protože tohle ještě nebyl konec.