Z našeho malého syna roste gentleman. Nevím, jak jsem ho to dokázala naučit, ale skládá mi milé komplimenty, jako že mi to sluší, mám krásné vlasy, prsa, oblečení apod.
Mimo jiné se rád dívá na televizi, pouští si své oblíbené filmy a pohádky pořád dokola, až je zná nazpamět´ a o postavách filmu se baví, jako by to byli kamarádi. S manželem se taky rádi díváme na české filmy a pak se navzájem bavíme hláškami z nich.
Nedávno jsem se někam chystala, vyfikla jsem se trochu (ne, že bych jindy chodila v pytli) a syn mi obdivně řekl: “Jé, mami, ty vypadáš jako ta Lamková!” Protože vím, že má ted´ v oblibě film Bota jménem Melichar, byla jsem polichocena. Být přirovnána k patnáctileté školní hvězdě potěší.
Odpoledne jsem se chlubila manželovi, jak je synek galantní a citovala jsem jeho výrok, ale manžel si vybavil jiný náš oblíbený film, a sice Vratné lahve. Mé nadšení zchladil otázkou: “Myslíš jako “švagrová” Lamková?”
