Povím vám – tak jsem přemýšlela co všechno za hračky jsem měla a musím se přiznat, že jsem měla víc autíček než panenek. Autíčka u nás vedla na plný čáře. Zato panenky byly většinou bez hlav, v pozdějším věku s upálenými vlasy… Já ničitelka panenek Barbie..
Další u nás vedly společenské hry. Nejvíce člověče, nezlob se nebo žížaly a žebříky. Jo, to bylo něco. A když jsme našli kouzlo karet – to bylo něco… Hrála jsem furt – prší, větší bere… Nakonec jsem se naučila žolíky… A to byl teprv masakr. Hrála jsem ho vždy a všude, s každým. Tedy s každým, kdo to uměl.
Jo a vzpomínám si na dřevěné kostky. Jak na tom byly obrázky a skládalo se to jako puzzle. Nedej bože, abych to zapomněla uklidit. Když na to šlápla mamka, tak mi to nevadilo Horší bylo, když jsem na to šlápla já. 😀 to byla bolest.
||Blog
