Záleží na tom, jak budeme beton definovat. Pokud se spokojíme s tím, že je to slepenec kameniva a jakéhokoli pojiva, můžeme jeho první použití datovat do doby až 7000 let před naším letopočtem.
Stavitelé ve starověku současnou podobu cementu neznali. Kamení spojovali směsí tvořenou nejčastěji z vápna, sádry nebo jílu. Doklady takových staveb najdeme u Asyřanů a Babyloňanů. A někteří odborníci mezi ně řadí také egyptské pyramidy.
Recept na hydraulický beton, kterýztvrdne pod vodou, vymysleli Řekové.Největší dokonalosti ale dosáhli Římané. Například dodnes stojícící Pantheon je stále považovaný za největší vystuženou klenutou stavbu na světě. Dlouho životnost římskému betonu nejspíš zajistil pucolán – sopečný popel přimíchaný do malty.
Nový rozvoj betonových stavebpřinesla až uplynulá dvě staletí. Moderní beton obsahuje tzv. portlandský cement. Jeho výrobu si nechal v roce 1824 patentovat britský obchodník Joseph Aspdin. Otřicet let později vznikl ve Francii první dům ze železobetonu. S nápadem, jak zastavit rozpadávání nových betonových staveb, přišel v roce 2015 tým zkušených výzkumníků z Nizozemí. Navrhli obohatit materiál o bakterie, které dokážou staré praskliny vyplnit.
