Často se mylně domníváme, že narozením dítěte porod končí. Nicméně čeká nás ještě třetí doba porodní, neboli porod placenty, který je pro úspěšný závěr celého procesu rovněž nesmírně důležitý. Ostatně i v této fázi mohou nastat komplikace.
Pro porod placenty je velmi důležitý bonding, jelikož kontakt s dítětem stimuluje v matce další vlny hormonů, jež pomáhají placentu efektivně a bez zbytečné ztráty krve porodit. Stejně tak samozřejmě pomáhá i přisátí miminka.
V souvislosti s placentou se můžeme setkat s celou škálou rozporuplných názorů.
Zatímco naše zdravotnictví tento orgán označuje za „infekční odpad”, určité národy a komunity ve světě jeho důležitost stále uznávají. Pro některé z nich je dokonce posvátný…
Kmeny Ibo v Nigérii a Ghaně například považují placentu za dvojče dítěte a dopřávají jí plnohodnotný pohřební rituál. V Indonésii je placenta také považována za dvojče, či dokonce staršího sourozence dítěte a jeho ochránce (anděla strážného) na celý život – placenta je s úctou pohřbívána tatínkem v den porodu.
Na Hawajských ostrovech je rovněž posvátná a dobré zacházení s ní zaručuje zdraví potomka. Filipínské matky dokonce pohřbívají placentu společně s učebnicemi, aby dítě bylo chytré, Navajo indiáni k ní zase přidávají příslušenství pro jakoukoliv profesi, kterou chtějí, aby potomek vykonával. V Korei se popel spálené placenty podává dítěti jako lék proti nemocem. A seznam je mnohem delší…
Osobně jsem zpovídala porodní báby na Zanzibaru a ať už byly z Masajské nebo muslimské komunity, k placentě měly velký respekt a spojovalo se s ní mnoho zvyků a rituálů.
Zpracování placenty
Další přístup, který v posledních letech i v ČR nabírá na popularitě, je zpracování placenty. Vychází z toho, že placenta obsahuje vysokou koncentraci důležitých hormonů a dalších prospěšných látek (vitamin E, B6, železo…) a může čerstvou maminku velmi podpořit fyzicky i psychicky, pokud bude konzumovat produkty z ní vyrobené.
Tzv. Placenta Encapsulation, tedy metoda výroby kapslí z placenty, je například ve Velké Británii čím dál populárnější a ani u nás není novinkou. Metoda vychází z tradiční čínské medicíny a slibuje velmi zajímavé výsledky.
Z placenty se také vyrábí esence, homeopatické látky a tinktury.
Pro ženy, které konzumaci placenty v jakékoli podobě považují za příliš radikální, se pak naskýtá možnost inspirovat se zmiňovanými tradicemi domorodých kmenů a placentu například pohřbít na zahradě a zasadit strom.
Viděly jste svoji placentu? Hned po porodu čerstvá placenta rozhodně nevypadá jako infekční odpad, ale jako živý a krásný orgán, velmi připomínající strom. Jedna z teorií hlásí, že právě z tvaru placenty pochází pojem “strom života”, který je součástí mnoha náboženství.
Praví se, že strom by se měl zasazovat v den, kdy placenta sama odpadne (v případě Lotosového porodu) anebo v den, kdy odpadne pupečník.
Je to nádherná příležitost, jak oslavit příchod dítěte na svět a jeho první krok k nezávislosti.
Osobně si myslím, že úcta vůči vlastní placentě pro mnoho žen může být i způsob, jak vyjádřit úctu a poděkování vlastnímu tělu za devět měsíců cesty těhotenstvím a za porod.
Lotosový porod
Další tradice, která se v dnešní době v souvislosti s placentou obnovuje, je takzvaný lotosový porod, kdy se pupečník vůbec nestříhá a nechá se přirozeně odpadnout, což bývá asi za tři až deset dní po porodu. Tento přístup vnímám s naprostou úctou, i když jej z pohledu logistiky považuji pro mne osobně za nepoužitelný.
Určitě jsem vždy dbala na to, aby pupečník opravdu dotepal a já si mohla být zcela jistá, že všechny procesy jsou řádně dokončené. Nicméně několik hodin po porodu jsem pupečník nechala vždy tatínkem svých dětí přestřihnout tak, abych mohla dítě snadno nosit. Tudíž opravdu z čistě praktických důvodů.
Rituál sázení „placentového stromu”
Každé mé dítě má vysazený svůj vlastní strom, pod jehož kořeny leží vždy právě kus jeho pupeční šňůry nebo placenty jako symbol výživy, kterou miminko dostávalo v bříšku. Tento orgán se následně stává výživou pro kořeny stromu, který má vzrůstat jako symbol šťastného, krásného a kvetoucího života.
Já osobně považuji rituál sázení „placentového stromu” za velmi krásný a jednoduchý způsob, jak uctít to, co placenta pro dítě během devíti měsíců vykonala, a jak zároveň vytvořit nádhernou vzpomínku a referenční bod pro dítě, které se potom na zahradě může ke svému stromu vracet, kdykoli jen chce a potřebuje.
