POZITIVNÍ DÍTĚ samo ví, koho a kdy pozdravit.
Je hezké pozdravit
Když je dítě malinké, chlubíme se tím, jak je šikovné, protože už umí udělat „pápá.“ A je to tak správně. Děťátko se učí už odmala a přirozeně napodobováním, že je hezké pozdravit. Nikoho pozdrav neurazí. Pokud k němu přidáme úsměv, vytvoříme tak příjemný pocit nejen pro nás, ale i vyjádříme úctu a radost tomu, koho zdravíme.
Mnoho rodičů a dětí nemá přesně jasno, koho a kdy zdravit. Zde bych poradila jednu moudro, které nám dal na přednášce antropologie profesor Jan Sokol. Vždy, když přijdeme do objektu, zdravíme.
Jak naučit dítě, aby zdravilo samo?
Nápodoba. Odmala dítě vidí, že zdravíme. Kolem třetího roku, kdy začne vnímat vykání, pochopí, že některým lidem říkám dobrý den, jiným ahoj. Vidí, koho při setkání políbíme. Zde nejlépe funguje vzor v rodině.
Rodina. Rodiče se většinou při setkání políbí. Je to pro dítě to nejhřejivější, co může dostat. Čas na přivítanou a projevení radosti a příjemného přivítání se maminky s tatínkem upevňuje dětem vzor, který si ponese do života. Když se setkáme se širší rodinou, je možné vyjádřit prarodičům či praprarodičům úctu tím, že je nejen pozdravíme, ale zároveň jim podáme ruku. S tím nemají problém malé dětičky, ty větší se už často stydí. Ale přesto je dobré před příchodem si pravidlo připomenout. I přesto, že ne vždy to dítě udělá, ví, k čemu se vrátit a jak je to správně.
Návštěva. Když přijdeme na návštěvu, nikdy nic nezkazíme na tom, že než si dítě půjde hrát s kamarády do pokojíčku tak se hezky pozdraví, popř. podá dospělákům ruku. Je fajn naučit dítě, že když přijde na návštěvu k nám domů kdokoliv, je slušné vyjít z pokoje i od rozdělané práce a návštěvu pozdravit. Stejně tak se nic nezkazí, když návštěva odchází a dítě je naučené, že se s návštěvou také rozloučí. Učí se tak odmala vyjadřovat úctu k dospělým.
Nenapomínat. Jsou chvíle, kdy má dítě rozmrzelou náladu, kdy ho prostě nebaví zdravit. Nebo prostě je jen zakoukané a lidi kolem přehlédne. Takové bodnutí do něj může být fakt, když nahlas před dospělým dítě napomeneme a řekneme něco v tom smyslu: Copak neumíš zdravit? Je to asi takové, jako když jdete na slavnostní akci a manžel by vám řekl, copak nevíš, kdo komu podává první ruku? Nebo třeba by řekl, copak nevíš, že se lidé oslovují titulem?
Tajný signál. V tuto chvíli můžeme mít s dítětem domluvený jakýsi signál. Např. Broučku, je hezké pozdravit. Nebo je možné, že sis nevšimla paní/pána, ale je hezké pozdravit. Jeden z možných způsobů je říci: Zlatíčko, teď jsem neslyšela, ale je možné, že jsi pozdravil/a. V tuto chvíli nenapomínáme dítě, ale dáváme mu šanci. A je opravdu možné, že dítě si pozdrav jen tak zamumlá.
Koho zdravit? S dítětem chodíme na kroužky, na plavání, do školky, do školy. Je dobré ho naučit, že pokud míříme do nějaké skupiny, kde máme společný zájem, kde se potkávají děti i dospělí od uklízeček, doktorů, cvičitelů, rodičů, je vždy správné pozdravit. Často rodiče učí děti ve školce, že děti mají zdravit pouze toho, koho pozdraví sám rodič. I to je varianta. Ale budeme pořád společně s našimi dětmi, abychom jim předříkali, koho pozdravit? Je tedy lepší, aby se samo učilo od začátku rozhodovat, komu dobrý den řekne.
Pochválit. Stane se, že dítě bude zdravit více lidí, než bude potřeba. Např. v nemocnici na vyšetření bude zdravit každého, koho potká na chodbě. Stačí mu vysvětlit, že pozdravíme jednou, když někam vejdeme. Dítě to pochopí. Stane si i to, že dítě začne zdravit dříve než vy. Pak si také zaslouží občas odměnu pochvalou. Bylo moc hezké, že jsi nahlas pozdravil/a.
Usmát se. Když se při pozdravu díváme kolem a jen tak pozdrav zamumláme, sice si můžeme říci, že jsme splnili onu povinnost, ale rozhodně je příjemnější věnovat chvilinku soustředění a na dotyčného se podívat. Milým úsměvem nikdy nic nezkazíme. Působí příjemně, vykreslí úsměv tomu druhému na tváři. A i to se dá naučit hrou. Po ránu jsou lidé uspěchaní, pojďme sledovat, kolika lidem vykouzlíme úsměv na tváři.
Vše je řešitelné!
Srdečně a s úctou
Anna Lukešová
a (s)mějte se!
Zdroj foto:Pixabay.com