Není třeba se strachem bojovat, ale pracovat s ním
Naučte se brát strach jako výhodu posouvající vás dál a nikoliv jako nepřítele, s nímž je potřeba bojovat.
Strach je něco, co doprovází lidstvo od nepaměti. Strach z hladu, ze zimy, z pohrom nebo ze selhání. Příčin strachu je opravdu mnoho. Pojďme se ale od těchto “vážných” strachů přesunout k těm, které také není radno brát na lehkou váhu, protože nás mohou brzdit v našem rozvoji, lepší budoucnosti a lepšímu sebepoznání. Anděla Králová zároveň poradí, jak s takovými strachy pracovat.
Rozdělila jsem typy strachu do tří okruhů:
V prvním případě se jedná o strach z neznámého. Zapřemýšlejte třeba, kolikrát jste odmítla jít na nějakou akci, protože tam nikoho neznáte. Nebo sedíte u stolu s pěti neznámými lidmi, ale nikdo se neodváží otočit k sousedovi, popřát pěkný den a zeptat se na jméno. Možná jste se párkrát v takové situaci ocitla. Jestliže si to připustíte, hned se můžete pustit do dalšího kroku, a tím je překonání tohoto bloku. Zkuste to neznámé poznat a odhodlat se přerušit ticho. Nic se totiž stát nemůže. Při nejhorším z akce odejdete, v lepším případě objevíte nové kontakty, za které budete ráda. Berte to jako vzrušující dobrodružství.
Ve druhém případě panuje často strach změnit něco starého, tedy vyjet ze zajetých kolejí v domnění, že lepší už to nebude. Proč by nebylo? Kdyby se nikdo neodhodlal překonat tento typ strachu, těžko bychom měli kolem sebe třeba podnikatelky a podnikatele. Možná si po nějaké době řeknete, že zvolená změna byla chybou – no a co. Nebraňte se chybám a učte se z nich. Osobně jsem nikdy ničeho nelitovala, a to jsem několikrát převrátila svůj život vzhůru nohama. Třeba jsem dala jednoho dne výpověď a odjela hledat práci do Velké Británie. Ano, začátky nebyly růžové, země mi moc nesedla a po roce jsem se vrátila, přesto mi tato zkušenost hodně dala. Naučila jsem se lépe anglicky, získala certifikát z jazyka, poznala spoustu zajímavých lidí, s kterými si píšu do teď a motivovalo mě to a inspirovalo k dalším výkonům doma v Česku. Na starých kolejích těžko dojedete do nové destinace.
Třetím strachem je strach ze selhání. Co když se to nepovede? Co když tento úkol nesvedu? Tento strach se hodně pojí s přecházejícím. Základem je si ho opět uvědomit, přiznat a pak s ním pracovat. Pro začátek je potřeba stanovit malou výzvu k překonání a postupně přidávat na obtížnosti. Hlavně danou výzvu dokončete. Je až neuvěřitelné podle různých statistik, jak málo lidé mnohdy dotahují věci do konce. Ovšem právě dokončení úkolů posílí nejen vás samotné, ale také přesvědčí okolí, že se na vás mohou spolehnout. Proto se pořádně třikrát zhluboka nadechněte a vydechněte a jděte zkusit výzvu překonat, protože o tom život je.
Závěrem tedy snad stačí jen dodat: hrajte si a pracujte se strachem. Berte ho jako motivátora, který vás táhne nahoru. Hlavním předpokladem úspěchu je uvědomění si strachu, protože pak konkrétně víte, s čím máte tu čest a můžete si stanovit jasnou představu, kam byste se rády posunuly. Možná to zní celé banálně, ale vlastně o nic jiného mnohdy nejde.
Zdroj foto: Pixabay.com
